Amritsar - Zlatý chrám

Je posvátné místo v Punjabu, blízko Pákistánských hranic, pro všechny Sikhy. Ti jsou považováni za válečníky a jejich poznávacím znamením je plnovous, turban pod kterým jsou celý život nestříhané vlasy a u pasu mají obvykle dýku. To ale jen ti ortodoxní. 

------------
FOTKY
------------
 
Sikhismus se vyvinul někdy v 16. století, když jeho zakladateli (Guru Nanak) byly těsné kalhoty jak Islámu, tak Hinduismu. Je tak považováno za nejmladší náboženství na světě. Guru Nanak nevěřil v rozdělení obyvatel na kasty, jako v Hinduismu (v základu 4 kasty lidí; na úplném vrcholu jsou Brahmané a všichni ostatní jim slouží; nejvíc dole jsou nedotknutelní a ti neměli k Brahmanům ani přístup, jen na požádání, neměli vzdělání, jen dřinu; systém kast byl sice vládou zrušen někdy v 70. letech, ale kulturně se udržuje dál A tak se páry vdávají a žení jen v rámci svojí kasty a manželství jsou stále z velké části domlouvána rodiči). Věřil v absolutní rovnost všech lidí (tak jako předtím sedmý Buddha - Gautama Siddharta... ten kterého znají snad všichni lidi na světě díky Buddhismu, ale vidíte, ani on nebyl prvním Buddhou, neboli probuzeným...)

Nevěřil v uctívání boha skrze nějakou svatou knihu a proroctví, jako v Islámu atp. Ale naopak věřil, že jediný "Bůh" je pravda, a ta může být dosažena učením od guruů. A jako prostředek v prosazování Sikhismu používal hudbu. On sám byl básník a filosof a prosazoval hodnoty jako tvrdou práci.

V Amritsaru je Zlatý chrám, který je na jezírku Amrit Sarovar. Každý den tudy projdou tisíce lidí. Na pohled je úžasný a panuje tu dobrá atmosféra. Uvnitř chrámu každý den kněží zpívají písně až do noci a probíhají ceremonie. Vstup zdarma. Jen si musíte zakrýt hlavu šátkem a očistit nohy.

Ale ještě jednou věcí je toto místo unikátní. Je tu snad největší kantýna na světě. Zadarmo, všichni češi sem, hurá! Všichni lidé jsou si rovni, a tak sem může přijít kdokoliv, z kteréhokoliv náboženství a kasty, dostane tác, posadí se na zem a zadarmo se může najíst. Sedí tu vedle sebe žebráci a boháči. Lidé tu pracují jako dobrovolníci a někteří z těch bohatých to berou jako službu pro chudé párkrát za rok. Je to jedinečné, protože tohle místo je skoro nonstop nacpané lidma v kteroukoliv denní či noční hodinu. V noci je tu dokonce víc lidí než ve dne. Je jen jedna pauza na úklid, a to mezi 6 a 8 hod. ranní. Pak se jede zase nanovo. Brány se otevřou a jde se na to. A umývání táců nakonec taky stojí za to vidět. Řada lidí si podává tácy z ruky do ruky a každý něco s tácem dělá. Nakonci z toho řetězu doslova vyletí tác do vzduchu do rukou chlapíka, který ho založí. Když to nestíhá, začnou padat tácy na zem...

A stejné je to s ubytováním. Poutníci odkudkoliv sem můžou přijít a zadarmo se ubytovat v komplexech mimo chrám. Všechno je tu na bázi dárcovství a funguje to dokonale. Chrám nechátrá, jídlo je výborné (mají tu snad ty největší kotle na světě), moderní záchody (ne jak jinde, kde za všechno platíte, i za ten záchod, a jediné co za to oplátkou dostanete, je smrdutá díra v zemi s housenkou na okraji). Lidí tu spí v noci tolik, že pokoje jsou plné a tak lidi spí na prostranství, které je pokryto těly a je jen uzounký chodníček do umýváren a existuje jen jediné omezení – každý poutník smí zůstat jen 3 dny... a vůbec, co vám mám povídat. Tohle místo se mi líbí a jak je vidět dárcovství se vyplatí. Když dáte lidem volnou ruku, rádi sami zaplatí. Jasně, že ne chudáci, ale naopak boháči dávají víc, než sami probendili. Jenže to je asi jen zdejší poměr úcty a cti v lidech. U nás by takový systém asi skončil dost brzo. Podobně fungoval i můj kurz meditací v Bodhgayi. Jen dárcovství a sám učitel říkal, že to funguje a každý rok vyberou dost na to, aby mohli pokračovat dál. Mno a tady nejen pokračují, ale dokonce i rošiřují, takže před chrámem se podává čaj zadarmo s něčím malým k zakousnutí. A jedno přísloví říká: "Nejlepší věci na světě jsou zadarmo." Je to tak.