Kopanský klášter – Lam Rim


 11.11. - 11.12. Nepál - Kathmandu
Zaslechl jsem, že za hlavním městem Nepálu je kopec jmenující se Kopan. Na něm je klášter, a v něm každoročně probíhá měsíční meditační kurz...

--------------
FOTKY
--------------

Kopanský klášter byl založen roku 1970 Lamou Yeshim a Lamou Zopou jako místo pro mnichy , kterých je v dnešní době asi přes 300 a jako centrum pro studium Buddhismu pro jejich studenty z celého světa.
V roce 1971 se listopadového kurzu zúčastnilo asi 40 zápaďanů. Od té doby branami Kopanu prošlo až dodnes na tisíce lidí, kteří se chtěli dozvědět něco více o tradičním Mahayana Buddhismu školy Gelug (Dalajláma je z této tradice; další jsou Kagyu – odtud je 17. Karmapa, Sakya a Nyingma; existují i jiné školy, ale tyto čtyři jsou hlavní). Mnozí z těch co tudy prošli se později stali mnichy nebo začali zakládat buddhistická centra v jejich zemích a stali se učiteli.
Na kurzu probíhá učení, vedené meditace, diskuze a jiné chuťovky. Podle příručky je hlavním úkolem dát nám základ pro denní praxi a pozměnit tak náš život k lepšímu. Nemusíme se stát buddhisty, jde jen o jiný pohled na věc, uvědomit si, že ne všechno, co zažíváme, je tak, jak se nám zdá a jak se máme s tímto vypořádat. Kdo by nechtěl mít šťastnější a spokojenější život? Řekne se snadno, ale není to procházka růžovým sadem.
Kdysi v klášterech nebyl jednotný systém učení, každý učitel to dělal jinak, v jiném pořadí a s důrazem na jiné aspekty. Lam Rim vznikl jako jednoduchý a přehledný souhrn buddhových učení, od kterých se odvíjí všechno ostatní. Je to základ všeho v mahajánovém buddhismu a bez pořádného základu se každá budova zhroutí.

Náš den vypadal takto:
5:30 – prostrace (nepovinné)
6:00 – přestávka
6:30 – ranní meditace
7:30 - snídaně
8:00 – volný čas/úklid...
9:00 – učení
11:30 - oběd
14:00 – diskuzní skupiny
15:00 – přestávka
15:30 - učení
17:00 – přestávka
18:00 - meditace
19:00 - večeře
20:00 – večerní hodiny (učení/otázky&odpovědi/předčítání)
22:00 – postel

Na prostracích jsem byl jen párkrát. Lidi se sejdou v gompě (hlavní místnost chrámu, tady se odehrává všechno) a za předčítání se... prostřou na zem. Je to svým způsobem poklona ne Buddhovi samotnému, ten to nepotřebuje, ale jeho kvalitám (osvícené tělo, řeč a mysl a jeho učením) a další důvod je psychologický. Trochu nás obrousit od pýchy. Protože my se klanět nechceme, je to proti našemu egu. Celý postup nepopisuju, ale jde o to se natáhnout na břicho na zem, jak dlouzí, tak širocí a u toho si představovat. Je i zkrácená verze – neleháte si, ale v pokleku se dotknete čelem země.
O meditacích se rozepisovat moc nebudu, ale buď te si jistí, že jich je moc, každá zaměřená na něco jiného. Nebo je několik meditací zaměřeno na tu stejnou věc. V jeden den mě napadlo, že to je samá metóda pořád, až je to patologické. Základ těchto typů meditací je ve vizualizaci. Protože naše mysl na nejspodnější úrovni funguje a komunikuje v obrazech. Takto se sní dá komunikovat téměř přímo.
Učení bylo někdy namáhavé a nesrozumitelné. Prostoru pro přemýšlení a pochyby bylo plno. Několik lidí odešlo v prvních dnech, pár dalších až třeba po dvou týdnech. Už toho měli prostě nad hlavu. Buď už nemohli, nebo nechtěli poslouchat. Já jsem taky bojoval a nadával na plno věcí. Nakonec jsem ale to, co jsem neuznal, odsunul stranou na později. Sám Buddha řekl: „Nevěřte mi jen proto, že jsem to řekl. Přemýšlejte a analyzujte a pokud uznáte z vlastní zkušenosti, že mám pravdu, tak to přijměte za své.“ Ale taky bychom hned neměli věci zavrhnout. To, že jim nerozumíme teď, neznamená, že jim nebudeme rozumět později. Důležité je, nechat to otevřené. Jaký pokrok oproti jiným náboženstvím, kde se prostě musí věřit všemu. Buddhismus ve své podstatě není náboženství; nevěří se v žádného Stvořitele. Od druhého dne diskuzí mě označili za skeptika. Bavilo mě o tom přemýšlet z jiných stránek a zkoušet 'pevnost' lidí okolo sebe. Někteří ale naštěstí prokoukli, že nemyslím vážně všechno, co říkám, a že jenom šťourám. V mnoha věcech jsem s nimi nebo s učením naopak musel souhlasit.

Po čtrnácti dnech nastalo 8 mahajánových preceptů (zásad, nařízení?), které trvaly deset dní. Něco jako slib, taková ochutnávka odříkání. Každé ráno proběhla ceremonie s mantrami a modlitbami, po které jsme museli dodržovat následující zákazy:
-zabíjení (ani komárů)
-lhaní
-kradení
-jezení (jíst se mohlo jen ve stanovený čas, jednou denně - oběd)
-tancování, zpívání, hraní muziky
-sexu
-drog, alkoholu
-sezení na vyvýšených místech (?)
-nošení šperků, okras a používání parfémů
(Taky jsme jich napočítali víc jak osm, nechte to plavat.)

Nikdo vás u ničeho z toho nekontroluje, jde jen o to být poctivý. Ostatní sice neví, že jste něco porušili, ale vy sami to víte moc dobře.
Precepty skončily a kurz se chýlil ke konci. V průběhu jsme ještě navštívili speciální poutní místa Svayambhu a stůpu v Bouddhanathu. Ke každému se váže příběh, a je jen na vás, jestli jim věříte, a jestli na vás nějak ta místa působí.
Mezi kopanskými malými mnichy jsou taky dva reinkarnovaní geshi (geshe – stupeň vzdělání - mnich, který studoval a praktikoval buddhismus přes 27 let a na konci složil zkoušky). Podle budhismu jsme reinkarnovaní všichni nespočetněkrát, rozdíl je v tom, že oni to dělají vědomě a po jejich smrti se vydají hledat jejich novou reinkarnaci. Pokud je najdou, vezmou je zpět do kláštera a začínají se učit znovu a pokračují v učení dál, než v předešlém životě. Např 14. Dalajláma - není čtrnáctý, protože by ho zvolili. Je to jeho čtrnáctá vědomá inkarnace. Tito vysocí lámové po sobě obvykle zanechají vodítka (dopis), kde je mají hledat. Pokud je najdou, ještě to není všechno. Musí podstoupit zkoušku. Např. před ně dají několik předmětů a oni musí vybrat přesně ty, které používali v minulém životě. Náhoda?
Bylo zajímavé se těchto malých ptát, jestli si něco pamatují z posmrtného stavu bardo (správně bych se ptát neměl a oni by neměli odpovídat, jenže já to tehdy nevěděl).

Na co jsem ale hleděl nejvíc a kroutil nad tím hlavou? Na osvobození zvířat. Toho jsem se musel několikrát zúčastnit, protože jsem nevěřil. V Kopanu je několik zachráněných zvířat od jisté smrti – krávy, kozy, ovce. Jednou týdně, v neděli, se vyženou z ohrady ven nahoru do zahrady ke stůpě, a ta se s nima obchází. Stůpy jsou všeobecně považovány za mocný objekt koncentrující energii (symbolizující Buddhovo tělo a většina z nich ukrývá ostatky nějakých lámů). U toho se jim předčítají sutry (text, učení). Mají prý moc osvobodit každého, kdo je slyší, ani prý nemusí rozumět slovům (já jsem četl jednu celou a opravdu jsem jí nerozuměl).
No co, snaha se počítá a úmysl je dobrý, jen ty kozy se osvobození bránily. Pořád chtěly utíkat, musel se vytvořit kordon a nahánět je zpět. Tohle obíhání okolo si ty méně chytré vyložily jako příležitost k založení rodiny, a ty úplně pitomé jako čas k berany-berany-duc. Některým se utéct přece jen podařilo a raději skočily zpět do hrady. Jiné jsme tahali za rohy zpátky na trasu, ony se u toho pochopitlně šprajcly a začaly cukat na opačnou stranu. To se nedalo nekomentovat:
Osvobodit, potvoro! Osvobodit!“ volal osvoboditel.
Nechci, já nechci!“ cukala se koza.
Nikdo se tě neptá, musíš!“
Nepochopily naši upřímnou snahu o jejich dobro. Co dělat, vzaly se do náruče a odnesly ke stůpě, kde je za pomocí metličky a mírného fyzického nátlaku už k běhu za nezávislost donutili. Úkol splněn, není nic lepšího, než pocit z dobře vykonané práce. Cítili jsme se vyjímečně a v duchu jsme si blahopřáli.
Už jen zbývalo nahnat kozy zpátky do ohrady s minimálními ztrátami a uklidit bobky okolo stůpy. Holt osvobození a osvícení si žádá totální nasazení na obou stranách.

Po tomhle kurzu ještě proběhl menší, sedmidenní LamRim, kde jsme si měli možnost všechny praxe projít znovu a prohloubit si je.
Kurzy to jsou hodně zajímavé, ale k osvícení jsem nedošel (reklamace neberou, prý je chyba v přijímači, protože u programu je to vyloučeno :)) Buddhista se ze mě taky nestal, ale odnesl jsem si dobrou zkušenost a vybral si několik dobrých věcí a nápadů, které bych chtěl zasadit do praxe. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží, až opustím brány ústavu a půjdu dál do světa. Tady je všechno tak jednoduché; o nic se nemusím starat - jen jsem mezi bdením a sněním a lidi okolo to mají stejně. Žádný stres a tlak, všechno je prosáklé pohodou a mírem. Jen ty kyčle mi z těch meditací budou zpátky srůstat ještě pár dnů.

Vánoční dárek

 

Komentáře

Oblíbené příspěvky