Plantážníkův sen o čaji

Hned po příjezdu se dá vidět rozdíl oproti zbytku Indie. Darjeeling je v Západním Bengálsku a horalé jsou jiní. Nejen vzhledově – asijské typy, ale i povahově. Jsou milejší, vstřícnější a furt vás do něčeho nenutí. Jak nám řekl jeden muž z himalájské agentury "Život na pláních je těžký, a tak se lidi naučili si víc pomáhat. Dole by vám tak ochotně nepomohli."

 

Krásné čajové plantáže jsou obrovské, bohužel se mi je nedaří projít celé, asi po 2 hodinách se vracím a s vykulenýma očima hledám WC jak voajér dámské sprchy. Jak se dovídám později, možná dobře tomu tak. Ti, co šli až úplně dolů, pak zákonitě museli zase až úplně nahoru. Cestou potkávám a fotografuji místní ženské pracující na plantáži. Chlapy jsem tu na plantážích neviděl. Vstup do továrny nemáme. Není ještě sezóna a tak můžeme jen do zahrad, kde se krčí čajové keříky při zemi a čekají, až přijde jejich čas. Dostal jsem nápad – zajít do jedné z chatrčí u plantáží a zeptat se přímo jejich obyvatelů, jestli si můžu něco koupit. Hmmm, podobný nápad už dostala jedna francouzska a nepochodila dobře. Oni vám to klidně prodají, ale za cenu stejnou jako v obchodě. Jsou asi cvičení vládou, aby nekazili obchod nízkýma cenama. V obchodě máte na výběr z 50 druhů čaje Darjeeling. První sklizeň, druhá sklizeň, černý, zelený, bílý, takový a makový. Levné jsou od 50 rupií za 100g čaje, drahé (ty bílé) jsou i za několik tisíc rupií za 100g. Já kupuju zelený za 340 rupií za 100g.

Nákup čajů, kompletování balíčku pro poštu, sepisování, toulání městem, polehávání, posedávání...(je tu plno frantíků, tak se snídaně protahují až do oběda :)) trekování... to vám popisuji jinde.

Darjeeling má i hodně škol, je tu plno uniformovaných studentíků, a výborné pouliční jídlo. Pořád mě překvapuje tohle asijské umění. Uklohní vám na vařiči snad všechno za čtvrtinovou cenu oproti restauraci a chuťově ji předčí.