Plno mloků na Havelocku...je ze mě obojživelník

 A co je mimo mísu na Havelocku? Nevím jestli úplně mimo, ale rozhodně něco, co jsem neplánoval ani ještě doma, ani cestou sem. Na lodi z PB jsme se zakecali s indem, co tu žije. Já už z něho instinktivně tahal informace cennější než Manitouova bota (kolik co stojí, jak jsou drahé ubytka, rikši, zajímavosti a místa) A co z něho vypadlo? Že je potápěč v jednom místním středisku. A tak po jednom dni rozmýšlení vstupuju do čtyřdenního kurzu (a proto cestuju nízkonákladově, abych pak mohl dát takovou pálku).

------------
FOTKY

------------

Úvodní den trocha teorie a cvičení a zkušební ponor v mělké vodě.

Druhý den zbytek teorie a dva ponory okolo 12 metrů.

Třetí den zbylé dva ponory do hloubky okolo 18 m.

Čtvrtý den test. Je ze mě potápěč do 18 metrů (první stupeň).

Tak si plavete u barevných korálů, kde se před vámi ukrývají Hledá se Nemo rybky, o kus dál se do skály souká měnící barvy chobotnice, škeble velikosti vaší hlavy se před váma zavírají, a když konečně odlepíte oči od těch barev dole pod váma a podíváte se nahoru, zjistíte, že jste obklopeni hejnama ryb, jako v oku hurikánu. Jsou to pěkně zvědavé mršky. Ty menší se bojí a hned prchají, když se hnete, ty větší se jen vznáší a zírají na vás, jako vy na ně nebo se dokonce i přibližují a kdyby mohly, tak vám nakouknou až do trenýrek. Co si asi říkají? Škoda, že jsem neviděl tu mantu a delfíny. Ostatní je prý viděli... a nebo se mě snaží akorát naštvat. Ale viděl jsem Stingray (rozdíl mezi mantou a stingrayem si musím vygooglit).

Dovídám se, že se jde na ponor s jinýma lidma, místo jménem Dixon's pinnacle. Prý je úžasné, jsou tam Manty, Barakudy apod., že prý mě vezmou s sebou a zůstanu v 18 m s jedním instruktorem, zatímco zbytek půjde do 30 m. TO já chci taky, ale nemůžu. Hned mě napadá řešení. Udělám si pokročilý stupeň, do 30 m. Takže Dixon's je můj první Adventure deep dive (hlubinný ponor; obyčejně se rekreační potápěči potápějí jen do 40 m, dál už musí mít jiný výcvik, jiné dýchací směsi v bombách, plánují dekompresní zastávky apod.).

Po deep dive následoval photograper dive (s foťákem) a computer dive (něco jako potápěcí hodinky s funkcema pro potápění, jak dlouho můžu zůstat dole, hloubka, teplota, tlak, atd.).

Wreck dive u MV Mars (ponor u vraku lodi). Zajímavé, je už pěkně zkorodovaná, potápíme se i dovnitř trupu. Místo obývají korály, ryby, rybky a humři. Děláme tu i další testy. Kolik máchnutí nohama nám zabere, než urazíme 30m. A orientační čtverec (5m rovně, otočka o 90 stupňů, dalších 5m, otočka...).

Night dive. Ponor v noci a je vůbec nejlepší. Je to krása. Odjakživa jsem měl rád sci-fi a mám bujnou fantazii a při tom si skutečně připadám jak na jiném světě. Potápěčská výstroj jak skafandr. Voda jak vesmírné vzduchoprázdno, ve kterém se doslova vznášíte. S ostatníma potápěčema komunikujete jen pomocí znaků. Při nádechu slyšíte vzduch z bomby proudit trubicema, při výdechu bubláte tak, jak po fazolovém guláši ve vaně. A tak, když se mě příhodně jedna potápěčka před nočním potápěním zeptala, jestli mám rád sci-fi, nadšeně jsem jí to potvrdil. Řekla, že to budu milovat. V noci to vypadá jinak, a když na chvilku dole vypneme baterky, uvidíme světélkující plankton. Pak hned dodala „A teď se podívej dolů.“ Pod náma byla už jiná skupinka potápěčů a klesala ke dnu. Světla baterek v temné vodě osvětlovala je i blízké okolí. Opravdu jak vesmírné komando. To ale nebylo nic ve srovnání se samotným potápěním, to jsem si připadal jak v jiné dimenzi. Rybky spící v korálech, chobotnice na noční procházce (viděl jsem ji první!), nebezpeční příšerové pod náma a hlavně ten plankton. Po vypnutí světel nevidíte nic. Jen stovky jiskřiček, které se tvoří tam, kde víříte vodu rukama a nohama. To je plankton. Pak mi to jeden instruktor vysvětloval. Je to bioluminiscenční světlo, které vytváří plankton pro svoji obranu, když se v noci něco blíží. Má to mást a oslepovat. Mno pro nás je to nádhera a tak jsme vířili vodu okolo sebe co to šlo, jako Vířiví adventisté sedmého dne. Nebo když jste takto za někým plavali, vypadalo to, jako by měl zeleno-oktarínový (teda nevím, jestli oktarínová barva existuje, ale jestli jo, tak vypadá přesně tak) raketový pohon. Nejlepší tuning na světě, barevné podsvícení podvozku aut je proti tomu ouplně trapné. Po vynoření si sdělujeme jedno velké „WOW!“ To prý byl nejjasnější plankton, co zatím viděli. Takže specialitka jenom pro mě, jako dárek. Bylo to moje poslední potápěčské dobrodružství tady na Havelocku. Pokud jste viděli film The Abyss (Propast), máte asi obrázek, jak jsem si dole připadal. A je teď ze mě potápěč do 30m.

Smějte se jak chcete, já si připadal jak ve StarTreku: „To explore strange new worlds. To seek out new life and new civilizations. To boldly go, where no one has gone before!“

PS: Jeden z místních kapitánů lodi, co tu pracují, je freediver. Dokáže se potopit do 20 m bez přístrojů (a dokáže se dokonce i vynořit :)) Kam se na něj hrabeme (pozn.: takový Guybrush Threepwood ale na druhou stranu dokáže zadržet dech i na 20 minut...hmm pardon, PC herní vsuvka).

PPS: Instruktorka Poonam (velí tomu tady, což je na Indii neobvyklé, ženy ještě pořád nejsou úplně rovnoprávné, i když situace se zlepšuje rok od roku, emancipace žen tu běží na plné obrátky... sem tam je muži ještě pořád zesměšňují a říkají „Teď chtějí být všechny jak Indira Gandhiová.“) mi jednou mimo záznam sdělila: „Nevím jak vy zápaďané to děláte, ale potápění vám jde. Můžu vás vzít najednou pod vodu osm (maximum) a je to OK. Zvládnu vás, posloucháte mě, sledujete mě, žádný problém. Ale když mám učit indy, beru jich najednou pod vodu jen 4. Nedokáží udržet směr a výšku, plavou cik cak, pořád do sebe i do mě narážejí, mají plné masky vody atd. Indové jsou chaotici.“ Ani nevíte, jak mi to ulevilo. Už jsem je z toho chaotizmu podezíral dlouho, ale bál jsem se jim křivdit, abych nebyl moc přísný nebo negativní. Je to tak, mají neskutečný dar vytvářet chaos a problém. Kdekoliv. A mám to potvrzené.

Čest!