Pulp Fact: historky z Jaipuru

Doporučujeme číst na pokračování. Příběh je roztříštěn na části a psán formou popisnou/opisnou/zdlouhavou. Text byl zkrácen za účelem neunudit k smrti. Možná příště v pokračování VOL.2

Jakákoliv podobnost s místy nebo postavami je čistě záměrná.

Fotky budou se zpožděním na picase, teď cestuju rychle, tak není čas je třídit, vybírat a nahrávat. Na každém místě jsem tak jeden, dva večery.

 

Část -1: záhada Port Blair

Malý kluk z hotelu z recepce, odhadem tak 11 nebo 12 let, stál v pokoji a říkal cenu: "350 na noc."

"To snad ne," říká mořský vlk s čerstvou pleší a řídkým vousem. "Budu tu asi jen 8 hodin spát a ráno odcházím, nechci dávat tak moc."

"Dobře, tak 300. Poslední nabídka."

"250. Poslední nabídka. Původně jsem chtěl něco jen za 200, když je to na tak krátko."

"To ne, to není možné."

"Opravdu? Tak já jdu jinam. Můžu si ještě předtím promluvit s tvým šéfem? Můžeš mi ho zavolat, chlapče?"

"Já jsem tu šéf, jsem manažer."

"Cože, ty? Vždyť jsi malý kluk, to nemůžeš myslet vážně. Kolik je ti? Víc jak 13 ti nebude."

"Je mi 21."

"COŽE?!"

"Je mi 21 let."

"Vypadám jako idiot? Myslíš si to?"

"Můžu ti ukázat doklad."

"Takových falešných dokladů se dá sehnat. Kde je tvůj šéf, ty malý manažere?"

"Dole."

"Tak pojďme za ním."

...

"Pane, kolik je mu let?

"21."

"COŽE?! Děláte si ze mě blázny? Vždyť mu není ani 13. Je malý, ani nemutoval a v životě se neholil."

"Má doklady."

"Ano, mám doklady."

"Ty mě nezajímají, jsou falešné."

"V Port Blair nejsou falešné doklady."

Na scénu přichází další mladík, odhadem tak 19 let, lehký bíbr na tváři.

Malý manažer říká:"Tohle je můj mladší bráška."

"To ne, to ne, to je už moc! Mladší bráška?"

"Ano."

"Ty jsi jeho mladší brácha?"

"Ano."

"Vžyť je větší jak ty o 4 hlavy, má vousy, hlas a svaly. Ty máš tvářičku jak děckou prdelku, jemný hlásek a nezačal jsi ani ještě dospívat."

"Doklady."

"To je jedno. Zkrátka, pane šéf, za ten pokoj je to moc, nešlo by s tím něco udělat?"

"Já nevím, on to tu má na starosti."

"On ale nechce slevit.Vy jste šéf a máte poslední slovo."

Chvilku mluvili indicky, asi něco jako: "Tak to tomu volovi slevíme, ať už drží pec."

A nakonec souhlasili.

Možná lhali všichni. Možná měl nějakou genetickou vadu, že nedospěl. Jedno je jisté, na 21 určitě nevypadal. Ne že vypadal mladě, prostě není pochyb o tom, že neprodělal pubertu. To se Zdeňovi usadilo na pár hodin v hlavě. Možná ho urazil, pokud to je něco zdravotního. Proč to ale neřekli rovnou?

*Mafia pre-pubertos*

část 0: Kolkatské intermezzo

Přílet do Kolkaty byl bez problémů a náš hrdina se hrdinně a neohroženě vrhá kupovat lístky na vlak do Jaipuru. Taxík se prodíral džunglí velkoměsta a tři cestující – Zdeněk, dredatý australan a jeho blond norka - v něm zažívali všelijaká dobrodružství a pocity.

Řidič to nejprve zkoušel přes váhu zavazadel, že vážili moc (nebo že si jich moc vážil?). Na předplaceném lístku ale jasně stálo, že můžou být až 4 pasažéři a jejich zavazadla nepřekračující 20 kg. Jenže 3 jsou méně než 4 a tak Zdeněk po chvíli dohadování a zvyšování hlasu nakonec tleskl, přerušil hovor a zahvízdal, aby řidiče popohnal. Od té doby... ticho po pěšině.

Řidič neznal místo, kam je měl zavézt, i když předtím tvrdil, že ano. Mělo našim udatným bojovníkům být hned jasné, když místo zřetelného "Ano," řidič jen neurčitě kroutil hlavou. Ale i v této svízelné situaci si osádka auta poradila. Ptali se na cestu kolemjdoucích.

Místo nalezli a v poklidu odcházeli, když v tom se řidič... ještě naposled pokusil: "50 rupees?"

"Ne. Za co? Ani jsi nevěděl, kam máš jet."

V kanceláři to šlo hladce. Setkali se s holkou z Port Blair, co ráda ukazuje paroháče a vyplazuje jazyk. Lístky dostali kam potřebovali a australan zjistil, že nemá peněženku. Nechal ji v taxíku. Štěstí měl ještě dost, a tak se mu stalo, že taxík i po 40 minutách stál tam, kde jsme ho opustili. Peněženka se našla, pár stovek chybělo. Australan to ví, přesto děkuje a ještě přihazuje navrch 200 jako poděkování. Řidič nebyl upejpavý jako jiní lidé. Žádné "Ne, ne... ale tak... když jinak nedáte..." Vzal a strčil do kapsy bez mrknutí. Hloupý je kdo dává, hloupější kdo nebere.

Zdeněk si říkal: "Blbec. Bych mu nechal co si vzal, upozornil bych ho na to, že to vím a šel bych. Ale ještě mu i tak přidat a plácat po rameni, jaký je to pašák... mno je to jeho věc. Australani jsou bohatí lidé, protože Austrálie je drahá."

*Mafioso taxi*

Přeskočme děj o několik hodin. A jsme v Kolkatě na nádraží. Vlak měl jet ve 23:20 a bylo něco po 20 hod. Nádraží plné, hledal Zdeňa místo k sezení. Našel v druhém poschodí na zemi. Lidé koukali. Po svačině šel dolů, mrknout na vlaky. Jeho vlak měl zpoždění: "Jak to? Proč pokaždé moje vlaky mají problém?!"

U okénka se hlouček cestujících indů dohadoval s hloučkem indů pracujících. Ach tvrdá to noční směna pro zaměstnance ID (indických drah). Žádné dřímání, ale vřava, že až policija přišla uklidnit vášně. Rytíř v baťohovo-cordurové zbroji si všiml bočních pootevřených dveří do kanclíku a s drzostí a doufáním v prominutí, vstoupil. Při rozhovoru s hloučkem indů pracujících dostal své informace: vlak má zpoždění a pojede až o půl 2 ráno; a všiml si dvou věcí: oni seděli na barových stoličkách a nohy měli na pultu s okýnky pro mluvení s lidmi. A vzápětí uviděl proč, vykulil oči, mrštil prstem ukazovákem rychleji, než Clint Eastwood kulkou a křikl: "Krysa! A druhá! Tam a tam!"

Jako odpovědi se mu dostalo výsměchu: "Jo, jo, to je normální. Proto máme nohy nahoře."

"A jak chodíte na záchod?" pomyslel si, ale neptal se. Inu pracovat na dráze není med, a pracovat na té indické, to stojí za krysí bobek.

Pak to ještě jednou posunuli, až na půl 3. Naštvaný sedl na zem, o chvilku později skupinka mladých studentů navazovala kontakt. Kupodivu se s nimi bavil dobře. Oni se ptali a on odpovídal. Jako v Chcete být milionářem? Zjistil, když se podíval okolo sebe, že má obecenstvo asi 15 lidí. Jedna otázka ho ale dostala:" Máte u vás volný sex?"

"Cože?" chápal co mají na mysli, jen si nebyl jist. "Jak to myslíš?"

"Je u vás povoleno mít sex i bez svatby?"

"No jo, samozřejmě... když s tím oba souhlasí." nějak jim to chtěl vysvětlit, aby si nemysleli, že je to tak, že si jen kývnem na ulici na holku a ona půjde, kéž by... no někdy to tak i být může, ale to než bych jim vysvětlil, že všichni nejsou takoví a že je to většinou za peníze a ztrátu sebeúcty... no prostě jim tuhle možnost ani neříkal. Nj, ještě pořád tu z velké části svatby domlouvají rodiče a tu věc na "S" můžou až po ní. Čert ví, co se jim děje, vždyť v Indii vznikla Kamasutra a teď dělají zagorky.

"Wow, to je easy."

"Wow, jak se to vezme. Když už nic, tak vám to aspoň domluví rodiče a máte to. My se musíme snažit sami. Já a jeden filozof bysme vám mohli vyprávět. Někdy to nevyjde, někdy ano. Když ano, ještě pořád to neznamená, že s váma zůstane do konce života nebo vy s ní. I pak, pokud o to nechcete přijít, si musíte dávat záležet. Jinak bude konec. Ale viděl jsem vaši generaci se scházet v parku a užívat si. Líbají se, objímají... Časy se mění i u vás."

"Ano, ale zatím jen v parku. A ne víc než líbání a objímání. Doma to rodiče většinou neví a kdyby věděli, byl by konec."

Tů tů

"Váš vlak už je na peróně..."

část 1: Zdeněk a autorikšák

Po dvou nocích a jednom dni stráveném ve vlaku z Kolkaty do Jaipuru, brány pouštního státu Rajastan, vystoupil Zdeněk na nádraží v 5 ráno. Odrazil útok prvních dvou autorikšáků - první pravým nefalšovaným přehlížením; druhý tvrdým "NE! Odejdi! " a šel dál s baťohy zavěšenými proklatě nízko. Každý jeho krok vířil prach a kam šlápl, tam už si pes nelehl. Třetí rikšák na to šel oklikou. Mlaďoch měl vychytralejší metody, nová generace. Nejdřív mluvil jako člověk, co chce jen mluvit. Souhlasil s tím, že oni moc tlačili a byli otravní. Pak z něj nakonec vypadlo "Já mám támhle autorikšu a můžu tě vzít...bla bla bla..."

Zdeněk řekl: "Zavři oči, odcházím." (ve skutečnosti si to řekl potichu)

Rikšo se ale nenechal, tvrdil, že ještě řekne jednu věc – že za 300 asi nic nenajde,... a pak ještě jednu věc – že možná jo, ale bude to trvat... a ještě... a "Sir, sir...hey...hey" ale to už ho Zdeňa neslyšel. Nasadil skoro nejtvrdší kalibr v každém dohadování a odešel, řka si pro sebe: "Mafiáni posraní." Tahle generace se učí už od mala, jak být pijavice. No jo, holt prostředí tvrdé konkurence.

*Mafiáni hotelovo-rikšovo-provizní*

Část 4: Agent Vinod

V Jaipuru je nejskvělejší kino v celé široko-daleké Indii a jsou na něj hrdí. Zdeňa se rozhodl koupit lístek na akční thriller, jak všichni okolo svorně tvrdili, Agent Vinod. Film už dlouho neviděl a ještě ne žádný indický. Těm, které jsou z Mumbaje, se říká Bollywoody, pak jsou prý i nějaké Mollywoody (možná z Kolkaty...?) Tenhle nevěděl jaký má být. Věděl jen, že není anglicky a ani neměl titulky.

Kino zvenčí byla obyčejná budova. Zevnitř pozlátko jak na Titaniku. I tohle se potopí? Chopil se Coly a čipsů, aby nevypadal jako buran, i když doma to nedělával, a šel si sednout. Co to, žádné reklamy? Hned na věc. Setmělo se a obecenstvo tleskalo a pískalo. Wow, to ve Špalíčku nedělali, pomyslel si. Chvilku se lekl, že vypli proud, jak je zvykem, a proto tak bučí a pískají. Ale to ne, to dělali proto, že už to začalo. Mno...

Agent je to jak 007 po indicku. Akce hned na začátku. Vinod si střílí cestu skrz naskrz tvrzí plnou vojáků, kteří, ač se tváří nadutě, neumí střílet. Kamarád Jenda by jim natrhl hlavně... Je u auta, poslední výstřely a chystá se odjet. Co to?! Pohnul se za ním pytel a svalil se na zem. Přibližuje se k němu s puškou namířenou, rozváže ho... a z něj se vyvalí ženská s prsama jak ledoborec! Ještě kousek větší výstřih a vypadly by jí až z plátna. Celé kino doslova bouří. HVÍÍÍZD...HÁÁÁ... UÁÁÁ...ÉÉÉ... TLESKY TLESKY... HAHAHIHI. Následuje úvodní komiksová znělka v červené barvě, jako šplíchance krve.

Díval se dál. Podobných reakcí bylo plno, pokaždé ve spojení s nohama, zadkem a tak... a nebo při nějakém asi vydařeném peprném vtípku. Na to, že to měl být thriller se všichni nasmáli habaděj a Zdeňa též. Protože to tam fakt bylo! Jak každý říká, že v jejich filmech se zpívá a tančí, tak je to tak. Hlavní hrdinka zpívala a tančila... a cukala ledoborcema jak flotila na manévrování v Pacifiku. A ta druhá ženská, co jen dělala křoví, ta taky. Souboj Titánů. Fakticky. Viděl to on, všichni to viděli, proto ta další salva HVÍÍÍZD...HÁÁÁ... UÁÁÁ...ÉÉÉ... TLESKY TLESKY... HAHAHIHI.Nejbouřlivější za celý film a několikaminutová.

Film byl klasický průjem kulek, pěstí a póz a nasmál se. Závěrečný střih, další tělo se noří z moře, voda odkapává, bikini... HVÍÍÍZD...HÁÁÁ........... Běžte už s těma blbárnama do blbouc! Levný šmejd v drahém obalu. Okopírovali ten největší americký Bond šit, smíchali s divnem, a bylo z toho tohle stylové cosi... Vážně, nekoukejte na to (Hrošíku, ty můžeš :)).

Jeden rozdíl oproti Bondovi tu byl. Ten si aspoň zahulákal. Tady nahatá scéna žádná, ani se jedinkrát nepolíbili, a když k tomu mělo dojít, vtrhli do pokoje s puškama (nesouhlasné bučení v sále a výrazy jako "Ach ou no"). Jen náznaky a narážky. Otevřeně nic, ale stejně každý ví. Trapas, či nové umění? Co by no to řekl kamarád Péťa Hrošík, Homo sapiens filmos? Taková atmosféra v kině. Jinak to prožívají. Je to tím, že pořádně ženskou ještě neviděli? Kvůli kultuře a tak jsou z toho doslova na větvi a po skončení filmu budou pospíchat domů do vlažné sprchy?Zdeňa je viděl tančit (mladé indy) už předtím při festivalech a někdy jsou slizcí, hýbou se jen od pasu dolů a hlavně jen v tom pase... No nevěděl a nechtěl vědět.

Ve spojení s tím ho napadla totiž jedna věc, kterou už rozebíral s lidmi předtím: indové, jako kluci a chlapi, se mezi sebou strašně tulí. Ale tak, až nám zápaďanům to připadá homo. Jdou po ulici, drží se kolem ramen. Sedí vedle sebe a mají ruce na nohou toho druhého a tělo na tělo. Nebo se drží za ruce... Nejednou Zdeňu napadlo, že je to země teplých a pro teplé. Teda nic proti, teplí i studení jsou si rovni. Jenže pak mu bylo vysvětleno, že veřejný kontakt mezi ženou a mužem je tu pořád tabu (teda jen do svatby, pak už ne), a tak to obešli tím, že se tulí ke kamarádům stejného pohlaví. No jo, kontakt si žádá svoje, a když se ho kultura snaží potlačit jedním směrem, druhým směrem nabere na extrému.

Takže tak, mají svátek, když to vidí částečně alespoň v kině. HÁÁÁ... UÁÁÁ...ÉÉÉ!

*Mafiáni filmoví*

Část 6: broučci

Neboli postelní brouci. Jak se jim říká, to nevěděl. Prostě ty potvory, co žijou v postelích a koušou, něco jak blechy, ale ne blechy. A taky malý šváb. Jak to? Vypadalo všechno čistě. Stěžoval si. Dostal jiný pokoj, je čistý. Větrák šlehal vzduch do horké pěny. Prostě horký vzduch se prouděním neochladí, jen horce.proudí. Večer si všiml - znovu brouci! Sakra! Je to tu v každém pokoji.

"Šory, šr. Adr rům?" noční recepční se tváří fakt smutně. Zdeňa ho má rád, je dobrák. Je 11 v noci, jde se podívat po okolí po jiných hotelech. Najde jich pár, jen jeden levnější, ale je to jen malá komůrka za 200. Vrátil ze zpět, seděl před hotelem a přemýšlel.

"Šory, šr. Next rům?" ...Ty máš štěstí, chlape: "OK"

Jenže další rům to samé. Další potvory! Naštvaně jde dolů v 1 v noci, volá recepčního, ať se na to jde podívat. Už není shovívavý, prdí atomové hřiby!

"Šr, next hotel... ráno se vraťte pro peníze," řekl smutně.

"Jak ráno? Ťed chci peníze. Tři pokoje, třikrát to samé! Štípající brouci, to proto, že nečistíte postele po každém návštěvníkovi! Podívej se na to. Musíte vzít prostěradla a umýt je, vyměnit potahy... proč neděláte nic pořádně, ale jen polovičně..."

"Ráno pane, teď má peníze u sebe šéf a ten spí."

Děláš si prdel? Co to mají za móresy pořád ti indoši, kdy už to pochopí?

"To mě nezajímá, že spí. Chci svoje peníze hned!"

"Ráno, teď spí!"

"NEZAJÍMÁ MĚ TO!!! Není můj problém! Vzbuď ho! Zavolej ho!"

Konečně to udělal. Po napalmovém telefonním klistýru šel jinam. Peníze teda až ráno. Dostal je a jako dobrák od kosti jim dával rady, co mají dělat s brouky. Nebyli moc zaujatí.

*bug maffia*

Část 7: mafiáni opravdoví

Ještě než šel do kina a Jantar Mantar (starobylá hvězdárna), potkal chlapíka, Sanju, co se s ním dal do řeči. O náboženství. Po chvilce museli oba jít, ale vyměnili si kontakty, že se sejdou a budou pokračovat v diskuzi. Zdeňovi to bylo divné. Rozešli se a on neměl v plánu tomu druhému telefon zvedat. Dělal si svoje věci, potkal izraelku a šli na jídlo. Zvonící telefon ignoroval. Ale chlapíka znovu potkal. Teď už ví, že asi ne náhodou, když mu předtím v hovoru řekl, kam chce jít. Šli spolu všichni jíst, tam mluvili a Zdeněk mu začal věřit a snažil se přesvědčit, že by neměl být pořád tak podezíravý. Je to fakt chlapík, co si chce jen povídat se zápaďany. I to se stává a už plno takových potkal. Byla tam i jeho kamarádka, on povídal o couchsurfingu, jak je skvělé potkávat nové lidi. "Když dělá couchsurfing, fakt má rád lidi, není špatný"... Po jídle ale šli každý jinam. Zdeňa do kina. V ten večer už se nesešli, ale Zdeňa mu začal věřit a tak druhý den ráno, když mu zavolal, šli na snídani a tam se domluvili, že půjdou i na oběd a pak na ajurvédskou masáž odpoledne. Pak si šli po svých, Zdeňa na nádraží a na poštu. Přemýšlel: "Říkal, že chce pokračovat v rozhovoru o náboženství, ale nemá se k tomu." Oběd proběhl u něj doma. Jeli autem, Chevroletem."OK pracuje v handicrafts, asi to vynáší".

Doma krásné, křišťálové lustry jak v paláci, muškety na stěnách. "No jo, obchodníci buržousti."Po obědě mluvili o bytech, penězích, životech a bankách. A přišlo to: "Pokud máš dobrý byznys, tak nemusíš chtít peníze po bance. Nikomu to neříkej, ale my podnikáme se šperky a drahými kameny. Někdy tak oslovíme cestovatele jako ty, a když jsou dobří, tak jim nabídneme přivýdělek, aby mohli dál cestovat. Stojí je to jen 3 dny... Nedávají žádné peníze, ani nic takového. Jen nám pomůžou. Nic nepašují. My jen chceme zatajit daně. Žádné kilové zásilky. Jde jen o to, že poštou pošleme balík, na jejich jméno jako dárek, ale ne na jejich adresu, ale na adresu pošty. Oni jen musí přeletět odsud tam a balík na své jméno vyzvednout...Dál už to veme náš člověk a oni se vrátí zpět sem, dostanou provizi a můžou cestovat..."

"A je to tady, KURVA!" pomyslel si Zdeňa, ale v pohodě, pořád se bavili 'kamarádsky': "Když nechceš tak ne, jen to nikomu neříkej."

"Tak jdem na tu masáž?"

"Jasně, jen ti ještě něco ukážu... Tohle je můj bratr, pojď s náma..."

"Tady jsou naše kameny. Všechny jsou z Afriky. Neopracované krystaly safírů, rubínů....."

Válelo se to tam na zemi, ty velké. Malé úlomky byly v bečkách jak na kvas.

"Podívej na to a to, a tohle je to a ono."

Si mysleli, že ho omámí mamon nebo co. Že mu naskočí do očí dolary... Hovno! A taky předtím pročítal Lonely Planet a Wikitravel a tam o těchhle podvodech byla zmínka: " Varování – podvod s drahokamy. Neuvěřitelné množství turistů se z železnou pravidelností nechá oslnit možností zbohatnout obchodem s drahými kameny.....Tito podfukáři jsou skutečnými umělci v jednání s lidmi...pozvou vás k sobě domů a na jídlo...jestliže souhlasíte, že si je necháte poslat, nikdy nedorazí a to ani dokonce, když si je necháte poslat před vašima očima..." atd. No ten alarm mu pořád bil v hlavě, jen se snažil být nepodezíravý. Takže jim řekl, že nemá zájem. Ještě chvilku: "Klidně si to promysli do zítřka..."

"Nepotřebuju si nic rozmýšlet, nemám zájem..."

"Dobře, není problém, naše chyba, že nám nevěříš a nechceš nám pomoct..."

Žádná odpověď. Tuhle hru nehrál.

"Tak jedem."

Cesta autem zpět OK, mluvili chvilku o kamenech a pak poslouchali muziku. V masážním centru se rozloučili: "Já jdu pryč, ale až skončíš, tak mi zavolej a půjdem na večeři."

Zdeňa: "Jasně, dám vědět." ("To určitě.")

Masáž byla krásná, ajurvédská. Přemýšlel. Zvládl to dobře? Mno jo i ne. Nenechal to dojet do konce, ale taky s ním nemusel začínat ani mluvit. Pamatujete na ten úplně první dojem? Nechtěl mu zvedat telefon. Nebýt toho setkáni s izraelkou... A příště... příště jen víc poslouchat ten hlásek intuice, co se krčí v koutě. Protože to docvaklo na místo. Kamarádka při večeři možná jen divadlo k získání důvěry. Couchsurfing existující profil byl skutečný, jen ne na poskytování couchsurfingu, ale na chytání lidí do sítí. Izraelka ale nastrčená nebyla, ta byla opravdová souhra okolností, nebýt níž bych se s ním už neviděl. Byl jsem na odchodu domů, jen kvůli ní jsem se vracel a on mě zahlédl z auta.

Zkouška? Další den ho potkal zas. Jel ve svém Chevrolettu okolo jeho hotelu. Tak to není náhoda, on tu tak patroluje a čeká na oběti. Zdena si zapamatoval jeho SPZ a večer frčel do Udaipuru.

*Mafiáni jako vole fakt!*