Turecko - Pamukkale

Po Efesu jsem se přesunul do Pamukkale. Tam se mi líbilo o poznání víc, efendi. Je to kopec pokrytý travertinem. Podle Wikipedie to je "chemická usazená hornina vznikající na pevnině, složením odpovídající vápenci..." A jak to tam vzniká, milá Wiki? "Na povrch vytékají minerální prameny bohaté na vápník a vznikají usazeniny." Suchopárné rozbory necháme na jindy, je to sněhově bílé, pěkné a neklouže to. Naopak působí protiskluzově, a pokoušet se to sjet po zadku dolů, zadělal by sis na malér končící krvavou stopou na bílém podkladu a zadnicí v obkladu.
 ----------------
 FOTKY
 ----------------

O pramen se zajímali už v dávných dobách (kdy antičtí bohové byli malicherní a krutí a stíhali lidstvo útrapami...) a založili tu lázeňské město Hierapolis, o které se budeme my zajímat až za chvíli.

Objevuje se tu nepříjemný zvyk, vybrat peníze za vstup a pak ještě uvnitř, pokud chcete jít do muzea a o kus dál znovu, když chcete zažít koupel v moderním termálním koupališti. Na šroubování nehraju a tak se těmto kratochvílím vyhýbáme. Jdeme se koupat do travertin.

Jezírka vody s vysokým obsahem vápníku jsou prý zdraví prospěšná. Jen nevím, jestli to mám i pít. Raději ne, abych neměl v břuchu kameň. Taťka ho měl v ledvinách a prý nic moc.

V uměle vytvořených travertinách se brouzdá a čvachtá plno turistů. My (já a jeden španěl) našli o kousek dál na druhé straně kopce travertiny úplně prázdné, a tak jsme do nich vlezli. Krásně tam bylo. Voda teplá, modrá, výhled do daleké krajiny pod námi, japonci si nás fotili z povzdálí a už už jsem cítil jak se mi prohřívají kosti stižené začínající artritidou, když v tom na nás začal pískat strážce píšťalkou a posunkovat, ať vylezem. Neochotně posloucháme. Naštěstí nejsme ani první, ani poslední turisti, co to dělají. Ani se na nás nezlobí. Ten je hodný, my se na něj taky nezlobíme. Vysvětlujeme, že jsme si nevšimli žádného zákazu. Strážník vysvětluje, že koupat se můžeme jen v těch travertinách nepřírodních, že ty pohledy v trafikách jsou sice focené s lidmi v pravých travertinách, ale to jen pro účely romantizace a reklamy. Můj rehabilitační plán pro nadcházející měsíc se hroutí. Tady si moc nezalázňuju, jak jsem si bláhově myslel. 

Mimochodem, španěl za pár dní jede do Íránu, Pákistánu, Afghánistánu a Turkmenistánu. No ať se mu tam nic zlého nestane při těch nepokojích okolo toho nějakého filmu, co uráží muslimy. Hodně cestovatelů, kteří tam byli, tvrdí, že v těchto zemích si lidé uvědomují rozdíl mezi normálníma lidma a vládou, že arabská pohostinnost je pro cestovatele obrovská, a že to jen hrstka fanatiků vrhá špatné světlo. Já jim věřím, ale přeci jen bych se tam zrovna teď jet bál, i když je fakt, že jednou bych se tam podívat chtěl.

A jdeme na prohlídku Hierapolisu nad travertinama. Další řecké město v troskách. Kdysi město kypýcí lidma z blízka i daleka, co si tu léčili svoje neduhy. Takové lázně Teplice nad Bečvou, ale úplně jiné, v jiném období, podnebí, panoramatu a zaměřené na jiné potíže a bez Propasti (to jen pro hraničáky... sorry za rýpanec :)). Tady se mi ale líbí víc, než v Efesu. Víc šu... kamenů, sloupů, stěn, zavlažovací a kanalizační systém, agora, kousíček gymnázia, u kterého sedíme a vstřebáváme náležitou starověkou atmosféru, když okolo projíždí lidi v minibusu. Možná to je tou volností pohybu, nejsou tu skoro žádné zákazy vstupu, oblast je velká a zabírá asi tři hodiny jí prolézt. Turisti jsou většinou zdechliny a tak za náma do kopců nelezou. Amfiteátr je mnohem zachovalejší, než ten v Efesu. A taky tu pořád provádějí vykopávky. Na drzo se ptám, kde je nějaký archeolog. Přichází italská holka asi mého věku a lámanou angličtinou mi vysvětluje, co tady dělají. Ptám se jí, jak funguje ten systém lázní a tak. Holka mluví a mluví o tom, jak ze země vyvěrají prameny plné "malých bublinek plynu" (doslovný překlad a citace). No fajně nám bylo. Tomu říkám cenný zdroj informací a taky ochota a zapálení přes jazykovou bariéru sdělit co nejvíc. Ona tu pracuje jen rok, ale její kolega támhle (ukazuje prstem na sedícího fousáče okolo pětatřiceti let věku) už je tu pět let. Zrovna něco zakresluje do notesu a přeměřuje. Mravenčí práce tahle archeologie. Centimetr po centimetru odkrývat nánosy staletí, odkrývat fragmenty historie... Chtěl bych jí říct ftípek o tom, jak jeden archeolog, Dr. Jones, vyměňuje pytlíky písku za zlaté idoly a... ale to by se nehodilo, tak to ve skutečnosti nechodí. Tak jim alespoň moc děkuju a při odchodu přeju, aby našli něco fakt suprového, jako třeba hrobku Tutanchámona.