Panchase, pijavice, pohoda

Vyrážíme na trek Panchase v okolí Pokhary. Ráno se ujímám snídaně, kupuju dvacet vajec a dělám obří porci smaženice pro šest lidí. Vyrážíme na autobus, kde se setkáváme s naším průvodcem Babuem. Někteří už ho znají z jiných výletů a také pomáhal Shanti shánět dobytek pro rodiny. Já se s ním setkávám úplně poprvé a jeho odzbrojující úsměv dává znát, že tenhle výlet bude v dobrém duchu a náladě. 

 

    Jízda autobusem nás pěkně rozmasírovala a následný oběd nám dal potřebnou energii na to, co přišlo.

Přišlo koupání v řece na krásném místě...

   ...a náročný výstup nahoru po schůdkách. Nahoru, nahoru. Přestávka, výhled, fotky, svačinka, pití. Nahoru, výhledy na okolní vrcholky hor, lesy, kopce, rýžová pole kam až oko dohlédne, sem tam človíček pod vahou trávy, sem tam dobytek rochnící se v kalné louži... A nahoru. 
Začíná se mračit, ale jistota je cesta nahoru. Poprchává, ale nás uklidňuje fakt, že víme, kam máme namířeno – nahoru. Zastavujeme se na krátkou pauzu v jedné vísce u místního, který s námi šel už od koupání domů. Pak zase vyrážíme a máme i pláštěnky. Občas je dáme na sebe, občas dolů. Tohle jsou věci pomíjivé a podléhají změně. Změně ale nepodléhá naše cesta, ta vede pořád... však víte. Nadhazuju, že hlavně holky budou mít po tomhle výstupu pěkně vypracované nohy. Dejte je přede mě.

    Každá cesta do nebe jednou končí a začíná cesta do nebe s pijavicemi. Ty byly v okolí asi pořád, ale pozvolna jich přibývalo a přibývalo. Sandálky jsou nejlepší boty do deště, protože co nateče to vyteče. Sandálky ale nejsou nejlepší boty do deště s pijavicemi okolo. Krok nic, krok pijavice. Naštěstí se nám je většinou daří shazovat dřív, než začnou cucat. 

   A pořád nahoru. Naše nepálské spojky Ram s Romenem se o nás snaží psychicky i fyzicky pečovat. Romen fyzicky - pomáhá nám sundávat pijavice. Ram psychicky – pijavic se ukrutně štítí a nechává si je sundávat od nás. Kulturní výměna a sociální studie.

    Abych to zkrátil, představu máte. Po asi šesti hodinách dorážíme pod vesnici Panchase. Moje bilance je asi jen 7 přisátých pijavic. Ty ostatní jsem nemilosrdně odhazoval pod nohy jiným. Chudinky hladové. Ale říkám 'jen 7'. Nahoře potkáváme ve stanu skupinku českých studentů, kteří šli Panchase z druhé strany a tam prý bylo pijavic ještě víc. Měli pohorky, kalhoty dovnitř a ještě přelepené páskou, a pijavic nabrali přes třicet. Těším se na zítřek.

    V okolí našeho ubytování se sice pořád vyskytují nějaké ty krvežíznivé žížaly, a při takovém výletu na záchod musíme být opatrní, ale celkově vzato už jsme v bezpečí.     Večer nás čekají už jen oblíbené kratochvíle sprchy, jídla a her. Já se sprchuju pod okapem, protože tam teče voda zaručeně nejvíc a po jídle (dal bhat) se k nám připojují i čeští studenti na hry. Macháček a slivovice to jistí. 

    Každý den je plný poznatků a dnešní den o mě kamarádi zjistili, že dokážu i nemluvit a proto o mě měli někteří i obavy. Doteď jsem v Pokhaře pusu nezavřel, ale na výletech se přepínám do stavu ¨walk, no talk¨ (hlavně proto, abych to udýchal :-))

    Ráno je o něco lepší počasí a po snídani míříme na Panchase view point. 

zprava: Babu a Romen

   Vyhlídka na okolní hory je občas zahalená v mracích, občas tak napůl a po první hodině a půl výšlapu nahoru se dostáváme k chrámu s jeskyní s ležícím Buddhou. Odtud dál začínáme sestupovat pozvolně zase dolů k jezeru a pak přes džungli. Závod s pijavicemi začíná. Naši milí nepálci našli už před začátkem dnešního treku timur. To jsou jedovaté bobule, na které pijavice reagují kroucením, pouštěním a němým zděšením (křičí asi takhle: "         !!!"). Potíráme si jimi boty (bobulemi) a je to ochrana skoro na 100%.
Hlavně se moc nezastavovat, aby neměly čas nastoupit. Platí se vlastní krví. Mrknu na cestu, mrknu na výhled, mrknu na nohy, odkud na mě záškodnicky mrkne pijavice jak si to štráduje (chodí jak housenky píďalky). Cestu si náležitě vychutnáváme a komentáře a vtípky na tohle téma neberou konce.

jdeme se ubytovat

     Po dalších šesti hodinách dorážíme dolů do vesnice a ubytováváme se. Zdejší večeře je famózní dal bhat. Člověk by čekal, že bude chutnat všude stejně a většinou jo. Ale někde prostě chutná lépe. Jako odměna po náročném dni je to dokonalé. Dáváme si nášup a po jídle hrajeme karty – tentokrát to jistí Kent (Ramovo volání "Kentyštop!" je boží), Prší a další hry. Únava je na mě znát, brzo po kartách pošilhávám a jdeme spát. 
Už několik dní je zajímavé, že jakmile jsem na pokoji, spát se mi chtít přestává a začíná se mi chtít mluvit. Domy zhasínají, z některých pokojů se ozývá pochrupování, z ostatních se ozývá ticho, jen od nás s Alicí se ozývají hlasy a přidušený smích. Ale i na nás dojde spánek, který se nad ránem převalí na bok... a mluvení začíná nanovo.

    Je mlha, i přesto jdeme na ranní vyhlídku a dobře děláme. Hmla se rozestupuje a nabízí krásný výhled na hory a údolí pod námi. Honza the fotograf je ve svém živlu a pobíhá po okolí a mačká spoušť. Jedinou věc ale fotit zapomíná – nás. Na to ho upozorňujeme a po chvilce nám vyhoví. Těšíte se na fotky? Škoda. Mlžný opar a nevhodné slunce dělá většinu fotek asi nepoužitelných a tak se ke mě nadostaly (já fotím nerad a málo...a proto tu žádné nepřikládám).

    Babu, Ram a Romen mají ke snídani kerau. To je hrášek v kari omáčce... a je to mnohem lepší snídaně, než naše chapati s jamem a ovesnou kaší. Od teď dál si kerau žádám v každé restauraci a ne a ne ho dostat.

    Dnešní den je very jednoduchý. Máme jít jen dolů a pak tak a tak, a taky trošku po rovince a po cestě, nakonec mírně do kopce a pak autobusem do Pokhary.

V podstatě tak nějak to i je. Cestou cucám sladkou šťávu z místních květů (tak přírodě vracím cucání od pijavic) a učím se novým nepálským výrazům od kluků. Po naléhání dostávám i pár frází na balení holek, ale prý je raději nemám používat. Ještě dostávám i několik málo slov na urážení kluků (jen pro sebeobranu), ale prý je taky raději nemám používat... Mám dobrý pocit z pokroku v mezilidských mezinárodních vztazích.

    Okolo oběda už máme notně hlad a rozhodujeme se zastavit v restauraci v některé vesnici. Vybíráme jednu rodinnou a objednáváme. Rodina je to moc ochotná a hned po naší objednávce jdou do obchodu nakoupit rýži a na zahrádku nasbírat zeleninu... Jsou hodní, jídlo bude čerstvé. My se taky snažíme, když vidíme, že teprve nesou rýži a začínají rozdělávat oheň ve vyhaslé hliněné peci. Tohle bude na dýl. Nabízíme se ku pomoci. No, nabízí se hlavně Alice a Babu, my ostatní následujeme až jejich příkladu. Po očistění, nakrájení zeleniny a přípravě placek už zbytek necháváme na nich, a čas si vyplňujeme zpíváním. Nevím, co se na něm Jéňovi nelíbí, holkám to jde a já se přidávám jen občas a potichu.

    Okolo projíždí autobus (čtenáři zapamatovat), jídlo se nese, do břicha vleze, platíme plnou, na cestu alou! Jdeme po pěkných a nenáročných cestách a povídáme si. Kulturní rozdíly a názory na rodinný život jsou odvěké téma a my se pomalu blížíme k dnešnímu cíli cesty – Sarangkot. Vyhlídkové místo nad Pokharou, které slouží jako startovací bod pro paraglajd. Začíná pršet a my zjišťujeme, že poslední autobus do Pokhary už odjel. Byl to ten, který nás míjel při našem tříhodinovém obědě. 

   Pokoušíme se stopnout nějaký náklaďák nebo najmout taxík. Taxikář je celý žhavý a táhne z něj kořalka; chce nás odvézt do Pokhary za 1500 rupií za taxík a to je moc moc. My potřebujem totiž taxíky dva. Smlouvání se nedaří a Babu zavelí, že "dzam" (nep. jdem; přepisuju foneticky).

   Koneckonců dolů do Pokhary už to není daleko, asi jen nepálskou hodinku a půl. Takže challo challo, dzam dzam. (challo = ind. jdem)

    Tentokrát je to pořád dolů a pomalu se stmívá. Pár čelovek máme. Začíná znovu pršet... a pláštěnky taky máme. Sestup je to zážitkový, odehraje se pár příhod s uklouznutím a mravencema, ale nakonec se dolů dostáváme v pořádku. Příhody, pohody i nehody stmelují kolektiv a já to vnímám tak, že po tomhle výletě máme všichni k sobě o hodně blíž než na začátku. Dokonce přestává pršet a my už jen ťapeme mokrou Pokharou ku domovu, těšíme se na čaj, sprchu a večeři. 

Den pomalu končí a končí nadmíru příjemně a dobře. Každý den je přece plný poznatků.