Co Láma to jiný výklad
Důležité jsou podle mého však jen prase,
kohout a had symbolizující neznalost, touhu (připoutání, lpění) a nenávist. To
je to gró? Odpoutat se od lpění a nenávisti a prolomit závoj ignorance, pro
který nevidíme pravou podstatu věcí a dosáhnout osvobození. To je to osvícení? Že věci neexistují jen
tak samy o sobě, ale vždy jen v provázané závislosti s něčím jiným. Bylo by
hroznu, kdyby nebylo nikoho, kdo by ho jedl? Bylo by hroznu, kdyby nebylo půdy,
vzduchu, světla?
Nebo ten člověk, co nám ublížil. Ublížil by, kdyby neměl komu
ubližovat? Sami se podílíme na jeho ubližování, ale jeho z toho obviňujeme,
místo abysme si řekli, že to, co nám provedl v nás zase existuje jen díky tomu,
že to v sobě přiživujeme. Uvědomit si, že ten spáchaný skutek je sám o sobě
prázdný a nic neznamená. Existuje jen proto, protože k tomu měl podmínky - měl
někoho, kdo ho provedl a někoho, kdo to schytal. Nebýt byť jen jednoho z nich,
vůbec by nevznikl.
Nebo ta věc, na které tak lpíme. Sama o sobě by byla nic.
Ale má nás a tím se stává důležitou. Co někomu připadá důležité, nechává jiného
chladným, jaktojakto? Něměla by ta věc být stejně důležitá i pro jiné, když je
tak důležitá pro mě? Rozdíl je v tom, že já do ní investoval spoustu času,
peněz a úsilí, takže moje investice do ní ji dělá pro mě cennou. Sama o sobě
nemá žádnou moc, sami jsme jí tu moc nad náma dali. A je to tady. Já a moje a o
tom je celý svět. Dál už to začíná být trošku zamotané.
Prý ani Já uvnitř nás
neexistuje samo o sobě, ale v závislosti s něčím. A v závislosti s čím? S interakcí
s okolním světěm? Naše smysly nás krmí vjemy, náš mozek je interpretuje a my
tak získáváme pocit fungujícího Já. Ježišmarjá, jak z toho ven? Sprovodit se ze světa?
Sprovodit svět ze světa? Nepropadejte panice (radí příručka) a hoďte se do klidu. Stačí si
uvědomit, ne intelektuálně a rozumově, ale na základě vlastního vnitřního
poznání, že všechno existuje v závislosti se vším a samo o sobě neexistuje nic.
To je jako když nám někdo řekne, jak voní nějaký květ nebo jak smrdí durian. Může nám to popsat a
přirovnat, může nám je vyfotit nebo i natočit, ale stejně budem vědět prd do
té doby, dokud nepřivoníme nebo neochutnáme (stokrát jsem slyšel a četl o durianu, ale nikdy jsem opravdu nevěděl jaký smrad to je a jak chutná, až jednou jsem ucítil a ochutnal... a málem vydávil).
Jak přivonět a prohlédnout realitu, pravou podstatu
věcí? Prý meditací, vytříbit si soustředění a vnímání natolik, že okolní svět a
z něj přicházející vjemy už nás nebudou vyrušovat a nebudou klást před naše oči
závoj ignorance, ale budeme schopni ho v každém okamžiku protnout zas a znovu,
až jednou uvidíme pravdu. Zabere to jen eóny věků a milióny znovuzrození (podle
tibetského buddhismu... podle hinajánového buddhismu to je možné stihnout za
jeden lidský život). Jen toho rozptýlení je všude tolik. Tolik knih, časopisů,
filmů, hudby, adrenalinové zábavy, sportů (každý den snad vznikne nový), umění nebo rodina*,
jen abysme si ukrátili dlouhou chvíli a nemuseli se zaobírat naším vnitřkem.
Taková nuda.
* pozn. Gautama Siddharta opustil svou rodinu, aby hledal poznání, stal se poustevníkem a potulným mnichem, aby si nakonec po letech snahy sedl pod strom a řekl si "Buď tu dojdu osvícení nebo zemřu, ale nevstanu." a rodinná pouta jsou přece jen svazující... Bylo to sobectví nebo jen šel za něčím, co ho přesahovalo a přesahovalo rámec rodiny? Ve větším měřítku dal světu svoje učení, ze kterého čerpají lidé po celém světě už 2500 let... a nakonec se jeho žena i syn stali jeho žáky).
* pozn. Gautama Siddharta opustil svou rodinu, aby hledal poznání, stal se poustevníkem a potulným mnichem, aby si nakonec po letech snahy sedl pod strom a řekl si "Buď tu dojdu osvícení nebo zemřu, ale nevstanu." a rodinná pouta jsou přece jen svazující... Bylo to sobectví nebo jen šel za něčím, co ho přesahovalo a přesahovalo rámec rodiny? Ve větším měřítku dal světu svoje učení, ze kterého čerpají lidé po celém světě už 2500 let... a nakonec se jeho žena i syn stali jeho žáky).
