Svatební cesta
Zdali líbilo by se Bali
Tak i já jsem se dočkal. Destinace ze všech nejkýčovitějších a už po druhé - Bali.
Od doby, kdy jsem tu byl naposled se hodně změnilo. Třeba doprava hodně zhoustla a turistů přibylo. Tipy na výlety, YouTube travel vlogy, nomádi... informace se šíří jako blesk a co dřív bylo otázkou několika let je dnes otázkou pár dní, než je místo objeveno, profláknuto a přehlceno. Internetové připojení je ale někde pořád stejně bídné. Vyplatí se dnes ještě vůbec jet na Bali?
Co říct a napsat, co ještě nebylo řečeno a napsáno? Vyplatí i nevyplatí podle toho, co hledáte. Klid a zachovalou místní kulturu? Tak to tu není. Měli jsme si pospíšit někde do roku 2006. I od roku 2012, kdy jsem tu byl poprvé, se hodně změnilo.
Ale jak tahle cesta začala? Byla to cesta svatební. Před rokem, v září 2017 (ano, rok mi to leželo v šuplíku). Chtěli jsme někam do tepla k moři, trochu se flákat, trochu utrácet a hlavně odpočívat trochu jako buržousti. Po předešlých letech, které jsme trávili aktivním cestováním po horách, přírodě, městech západních i asijských jsme tentokrát chtěli vypnout a nedělat nic. Maximálně se tak potápět mezi ranním koktejlem a večerním drinkem. Proto padla volba na Bali. Cestování je tu snadné, ceny se dají najít levné, příjemné i extra, angličtina není problém, zážitků se tu dá nasbírat plno, lidí potkat také, potápění tu je víc než dost, ale hlavně se tu dá taky jen nedělat nic a vůbec vám to tak nebude připadat a už vůbec ne vadit.
Takže místo pohorek žabky, místo báglu kufr (to byla ale kravina - po pláži se to tahat nedá), místo místních autobusů pěkně Grab (alternativa Uberu) nebo taxi a skůtr. Bydlení přes AirBnB, Booking nebo hledání až na místě.
Po příletu nás hned na letišti vyzvedli a odvezli do předem smluveného místa. Homestay trochu ve vnitrozemí až za Denpasarem, ale přesto cca 30 minut od pláže na skůtru, kam jsme se vydali hned první večer potom, co jsme vyrovnávali jet lag. Takové ubytování mám rád. Bylo moc zajímavé už v tom, že v téhle oblasti na turisty nejsou moc zvyklí. Na ubytování obstojně anglicky mluvila jen majitelka/provozní a v okolí ubytování skoro nikdo. Místní trh, obchody a restaurace se proto hned staly dobrodružnějšími. Například tu nebyla žádná restaurace se západním jídlem, jen místní špeluňky u cest. Objednali jsme si bezmasé jídlo (rýži se zeleninou) a dostali rýži se zeleninou a nakrájeným párkem. Prostě asi chtěli, abychom se měli dobře. Nebo párek už nepovažují za maso, co já vím. Brali jsme to s nadhledem.
Ubud je extrémní ukázka toho, jak se dá místo proměnit. Od kdysi ospalé vesničky po dnešní boom všelijakých restaurací, kaváren, obchodů, jógových center, "Yes, taxi, no?" otázek a cenových výšin.
Na druhou stranu asi není lepší místo na celém Bali pro organizování snad všeho, co tento ostrov nabízí a prožívání všemi smysly. Výlety na nejznámější místa? Rýžová pole, vodopády, vrcholy (můžu doporučit Mt. Batur)? Ano. Škádlení chuťových buněk? Ano. Rozmazlování masážemi? Určitě. Jóga (v Yoga Barn)? Také. Tance a představení? Rozhodně např. bizarní Kecak. Představení, které bylo natočeno pro dokument Baraka můžete vidět tady. V reálu si ale ještě přidejte kvanta turistů. (Sere mě, jak se některé načančané blogy a vlogy o cestování všeobecně, nejen o Bali, tváří, jak není všude klid a prázdno; naaranžují se fotky, které se pak ještě navíc v postprocesingu vytuní, ale v reálu je pak někdy člověk nemile překvapený...)
Ubud je živoucí hub, kde se setkává snad vše, po čem můžete prahnout. Až na jednu věc. Není tu moře, protože Ubud je ve vnitrozemí. Jinak je tu vše od levného po nejdražší. Třeba na ubytování v Ubud Hanging Gardens jsme si museli nechat zajít chuť, ale pokud se tam chystáte vy, dejte mi pak vědět ;)
Navštívili jsme dále i Lovinu, na kterou jsem měl z minulé návštěvy moc pěkné vzpomínky. Bohužel můj bungalow, kde jsem nás chtěl ubytovat i tentokrát, spláchla asi nějaká vlna, protože jsem ho nemohl vůbec najít. Naštěstí Warung Putu zůstal.
Asi po čtrnácti dnech od příletu jsme se konečně dostali na Gili Meno. To je jeden ze tří ostrůvků kousek od Lomboku. Další dva jsou Gili Air, který je trošku ospalejší a Gili Trawangan, kde se nejvíc paří. Obejít kolem dokola se dá asi za hodinu, nejsou tu konečně auta ani motorky. Jen pěšky nebo koňmo povozem. Černý plážový písek, který je na Bali, tu je vystřídaný pískem bílým. Někomu to tu připadá otřesné kvůli rezortům, jinému to zase nevadí. Mě se tu líbilo asi nejvíce z celé dovolené. Místo původních plánovaných tří nocí jsme zůstali devět, protože tady jsem opravdu nic skoro nedělal - nic se dělat nedalo. Jen potápění, kterého jsem si užil dost zase na pár let dopředu (doporučuju Divine Divers). Jediná moje starost tedy byla co si dát k jídlu a kam se pojedu potápět.
Asi největší mínus tu pro mě byly mrtvé korály a odpadky ve vnitrozemí ostrova. Turismus holt přináší poptávku a ta vytváří odpad, na který ostrov není připravený. Z toho, co jsem se tam dozvěděl vím, že tam není zdroj pitné vody. Tzn. přiváží se v platových lahvích a kanystrech. Je tu spalovna, tak se párkrát do týdne odpad spaluje, což nevoní. Místní také jednou týdně pořádají setkání, na kterém odpad sbírají no a pak se také hodně odpadu z ostrova odváží na lodích. A mrtvé korály? Místní prý rádi používali k lovu dynamit.
My jsme se alespoň snažili nenakupovat věci v plastu a plechovkách a vodu jsme si doplňovali do vlastních lahví na recepcích. Alice se i jednou účastnila sběru odpadu s místníma, aby zjistila, jak to celé probíhá a trochu pomohla.
Nusa Penida
Dříve chudý a opomíjený ostrov dnes získává na oblibě díky krásným výhledům a zastrčeným plážím. Všechna místa už jsou ale objevena a tak nezbývá, než snímky bez turistů doslova krkolomně lovit. Kelingking viewpoint, Manta Bay, Angel's Billabong, Broken Beach jsou krásná místa blízko u sebe... a jezdí sem všichni, ať už skůtrem po vlastní ose (nedoporučuju, pokud nemáte rádi natřásání na tankodromu a občasné zabloudění) nebo autem s průvodcem (doporučeno pro hladký průběh, ale vzrušení odpadá).
Potápění v Manta bay slibovalo rejnoky a opravdu se nám poštěstilo. Krásný zážitek. Mimo jiné ale taky slibovalo rybu Mola Mola, která vypadá jak něco z vesmíru. Ale bohužel, to se nepoštěstilo.
Ale jak tahle cesta začala? Byla to cesta svatební. Před rokem, v září 2017 (ano, rok mi to leželo v šuplíku). Chtěli jsme někam do tepla k moři, trochu se flákat, trochu utrácet a hlavně odpočívat trochu jako buržousti. Po předešlých letech, které jsme trávili aktivním cestováním po horách, přírodě, městech západních i asijských jsme tentokrát chtěli vypnout a nedělat nic. Maximálně se tak potápět mezi ranním koktejlem a večerním drinkem. Proto padla volba na Bali. Cestování je tu snadné, ceny se dají najít levné, příjemné i extra, angličtina není problém, zážitků se tu dá nasbírat plno, lidí potkat také, potápění tu je víc než dost, ale hlavně se tu dá taky jen nedělat nic a vůbec vám to tak nebude připadat a už vůbec ne vadit.
Takže místo pohorek žabky, místo báglu kufr (to byla ale kravina - po pláži se to tahat nedá), místo místních autobusů pěkně Grab (alternativa Uberu) nebo taxi a skůtr. Bydlení přes AirBnB, Booking nebo hledání až na místě.
Po příletu nás hned na letišti vyzvedli a odvezli do předem smluveného místa. Homestay trochu ve vnitrozemí až za Denpasarem, ale přesto cca 30 minut od pláže na skůtru, kam jsme se vydali hned první večer potom, co jsme vyrovnávali jet lag. Takové ubytování mám rád. Bylo moc zajímavé už v tom, že v téhle oblasti na turisty nejsou moc zvyklí. Na ubytování obstojně anglicky mluvila jen majitelka/provozní a v okolí ubytování skoro nikdo. Místní trh, obchody a restaurace se proto hned staly dobrodružnějšími. Například tu nebyla žádná restaurace se západním jídlem, jen místní špeluňky u cest. Objednali jsme si bezmasé jídlo (rýži se zeleninou) a dostali rýži se zeleninou a nakrájeným párkem. Prostě asi chtěli, abychom se měli dobře. Nebo párek už nepovažují za maso, co já vím. Brali jsme to s nadhledem.
Ubud je extrémní ukázka toho, jak se dá místo proměnit. Od kdysi ospalé vesničky po dnešní boom všelijakých restaurací, kaváren, obchodů, jógových center, "Yes, taxi, no?" otázek a cenových výšin.
Na druhou stranu asi není lepší místo na celém Bali pro organizování snad všeho, co tento ostrov nabízí a prožívání všemi smysly. Výlety na nejznámější místa? Rýžová pole, vodopády, vrcholy (můžu doporučit Mt. Batur)? Ano. Škádlení chuťových buněk? Ano. Rozmazlování masážemi? Určitě. Jóga (v Yoga Barn)? Také. Tance a představení? Rozhodně např. bizarní Kecak. Představení, které bylo natočeno pro dokument Baraka můžete vidět tady. V reálu si ale ještě přidejte kvanta turistů. (Sere mě, jak se některé načančané blogy a vlogy o cestování všeobecně, nejen o Bali, tváří, jak není všude klid a prázdno; naaranžují se fotky, které se pak ještě navíc v postprocesingu vytuní, ale v reálu je pak někdy člověk nemile překvapený...)
Ubud je živoucí hub, kde se setkává snad vše, po čem můžete prahnout. Až na jednu věc. Není tu moře, protože Ubud je ve vnitrozemí. Jinak je tu vše od levného po nejdražší. Třeba na ubytování v Ubud Hanging Gardens jsme si museli nechat zajít chuť, ale pokud se tam chystáte vy, dejte mi pak vědět ;)
Navštívili jsme dále i Lovinu, na kterou jsem měl z minulé návštěvy moc pěkné vzpomínky. Bohužel můj bungalow, kde jsem nás chtěl ubytovat i tentokrát, spláchla asi nějaká vlna, protože jsem ho nemohl vůbec najít. Naštěstí Warung Putu zůstal.
Asi po čtrnácti dnech od příletu jsme se konečně dostali na Gili Meno. To je jeden ze tří ostrůvků kousek od Lomboku. Další dva jsou Gili Air, který je trošku ospalejší a Gili Trawangan, kde se nejvíc paří. Obejít kolem dokola se dá asi za hodinu, nejsou tu konečně auta ani motorky. Jen pěšky nebo koňmo povozem. Černý plážový písek, který je na Bali, tu je vystřídaný pískem bílým. Někomu to tu připadá otřesné kvůli rezortům, jinému to zase nevadí. Mě se tu líbilo asi nejvíce z celé dovolené. Místo původních plánovaných tří nocí jsme zůstali devět, protože tady jsem opravdu nic skoro nedělal - nic se dělat nedalo. Jen potápění, kterého jsem si užil dost zase na pár let dopředu (doporučuju Divine Divers). Jediná moje starost tedy byla co si dát k jídlu a kam se pojedu potápět.
Asi největší mínus tu pro mě byly mrtvé korály a odpadky ve vnitrozemí ostrova. Turismus holt přináší poptávku a ta vytváří odpad, na který ostrov není připravený. Z toho, co jsem se tam dozvěděl vím, že tam není zdroj pitné vody. Tzn. přiváží se v platových lahvích a kanystrech. Je tu spalovna, tak se párkrát do týdne odpad spaluje, což nevoní. Místní také jednou týdně pořádají setkání, na kterém odpad sbírají no a pak se také hodně odpadu z ostrova odváží na lodích. A mrtvé korály? Místní prý rádi používali k lovu dynamit.
My jsme se alespoň snažili nenakupovat věci v plastu a plechovkách a vodu jsme si doplňovali do vlastních lahví na recepcích. Alice se i jednou účastnila sběru odpadu s místníma, aby zjistila, jak to celé probíhá a trochu pomohla.
Nusa Penida
Dříve chudý a opomíjený ostrov dnes získává na oblibě díky krásným výhledům a zastrčeným plážím. Všechna místa už jsou ale objevena a tak nezbývá, než snímky bez turistů doslova krkolomně lovit. Kelingking viewpoint, Manta Bay, Angel's Billabong, Broken Beach jsou krásná místa blízko u sebe... a jezdí sem všichni, ať už skůtrem po vlastní ose (nedoporučuju, pokud nemáte rádi natřásání na tankodromu a občasné zabloudění) nebo autem s průvodcem (doporučeno pro hladký průběh, ale vzrušení odpadá).
Potápění v Manta bay slibovalo rejnoky a opravdu se nám poštěstilo. Krásný zážitek. Mimo jiné ale taky slibovalo rybu Mola Mola, která vypadá jak něco z vesmíru. Ale bohužel, to se nepoštěstilo.
 |
| Kelingking viewpoint |
A protože to byla svatební cesta se vším všudy jak má být, tak na Bali jsme letěli dva, ale zpátky už tři. A jak jsme byli spokojeni? Tak...
