Turecko - Cappadocia – Göreme
-----------
FOTKY
-----------
Nicméně dnes je to hlavně místo, kde vidět způsob žití zdejších křesťanů ve skalách – vykutaná obydlí, kostely, podzemí. To chci! Po příjezdu se ale nejdřív odehraje celý jeden příběhový den, začínající mojí blbostí a končící protokolem od policie.
Udělal jsem chybu, že jsem si svojí kapsu s penězy, mobilem, kartami a doklady odložil v nočním autobuse do síťky sedadla předemnou. Tak jako už i několikrát předtím. Doteď se nikdy nic nestalo, tak proč být paranoidní. Sedím tu sám, vedle mě nikdo, a když si jí sundám, můžu se pěkně natáhnout přes dvě sedačky. Jen na to nesmím zapomenout, ale to se nastene, protože ji mám přímo na očích. To vidím, ne. A co vidím, to nezapomínám.
Ráno v Nevšehiru: "Změňte autobus." Už zase se ve mě dme odpor: "Jak 'změňte'? Několikrát mě ujišťovali, že je to přímý bus až na místo...brbly brbly brbly..." Není to nic platné, nerozumí anglicky skoro nic. Beru batoh a naštavěně přestupuju.
Za dvacet minut jsme na místě, vystupuju a hledám ubytování. Všechno je drahé, ale po hodině nacházím. A moment, sakra! "@#$%^&*()!!! Nemám kapsu, peníze, doklady!"
Recepční volá do přepravní firmy a hlásí, co se stalo. Za chvíli volají zpět, že kapsa se v autobuse našla a večer bude v Göreme u mě. Hurá! Teď jen, aby nic nechybělo. Bez peněz by se to ještě dalo, ale bez pasu a karet by moje cesta skončila.
Abych to zkrátil, všechno dorazilo, až na peníze. Byl jsem rád a zároveň ne. Přece jen to bylo v přepočtu asi 6300 Kč. Proč má někdo nutkání být tak čestný, aby vrátil jen skoro všechno? Kdyby pár stovek nálezné, tak možná, ale taková pálka? Volali jsme cajty. Vyplnili protokol, který jsem chtěl udat pojišťovně, ale na hotovost se pojistná událost nevztahuje. To jsem tušil, ale zkusit jsem to musel. Tak nic. Štěstí v neštěstí bylo, když jsem pak svoji poškozenou kapsu vyprazdňoval, abych ji vyhodil, našel jsem ukrytý vnitřní zip, kde bylo dalších padesát dolarů. Na ty jsem úplně zapomněl. Taky u dokladů byly ještě skryté dolary (krom jiného). Já vím, že můžu být rád za ty doklady, ale stejně, já když několikrát v životě našel peněženku, ani jsem ji neotevřel, jen odevzdal. Tak jsem přispěl na dobročinnost (nejspíš) autobusákově rodině. Vzal si i těch 4000 běloruských rublů, co jsem si tam nechával na památku po komedii v Gomilu na hranicích. Ať si jejich rozměnu užije, nikde mu to nevemou, protože se za to nedá jít ani na záchod. Holt příležitost dělá zloděje a ochotný policista mi při předávání protokolu podává ruku, a za simultánního překladu říká: „Vítejte v Göreme. Užijte si zdejší pobyt.“
Open Air museum v Göreme je pěkné, jen zase malé. Za hodinku není co dělat. Zase platíme vstupné a uvnitř máme platit znovu, pokud chceme jít to temného chrámu. To ať se na mě nezlobí, já nebudu platit navíc 8 lir, abych tam viděl temno. To můžu nevidět zadarmo ve svém pokoji, když zhasnu. Proč to ale nezahrnou do jednoho vstupného?
Dál jsem byl i v pěkném podzemním městě v nedalekém Derinkuyu, bohužel je tam pustoprázdno. Obě místa, jedno ve skalách, druhé v podzemí, stojí za navštívení, je prostě jen škoda, že si s tím víc nevyhráli... prázdné chodby a místnosti. Fotky se v té tmě dají dělat jen s bleskem a ty nestojí skoro za to. Víc než prohlížení místností v podzemí mě baví probíhání uličkama a chodbičkama. Když už jsem si to všechno prošel, začal jsem nahrávat video a procházet ty nejužší a nejmenší chodby, kdy jsem chodil skoro v podřepu a hlavou se bouchal o strop. Tak si asi připadají trpaslíci. To byli tak malí? Jednou se proti mě v chodbičkách vynořil američan a musel jsem před ním ustoupit až do místnosti. Vyplňoval celý prostor. Nebyl tlustý, jen dlouhý. Vystoupil ze sluje, narovnal se ke dvoum metrům, zafuněl úlevou a prokřupal se v kříži.
Dál jsem potkal i jiné tvory. Já šel po schodech nahoru a oni proti mě dolů. "I DON'T think so!" ("NEMYSLÍM si!") slyším starší britský přízvuk dřív, než vidím.
"A proč jako?" pomyslím si "Když seš taková, že automaticky předpokládáš, že jsem to já, kdo se má klidit zpátky a uhnout, tak sleduj." (pozn.: no popravdě asi jo, pozpátku se do schodů couvá hůř než ze schodů, ale její samozřejmost se mi nelíbila)
"Aaah, why not? Don't worry we will manage," ("A proč ne? Nebojte se, to zvládnem.") jdu naproti, tiskne se ke stěně a uhýbá. Pokračuju okolo ní: "You see, you are small and I am too." ("Vidíte, jste malá a já taky.") Za ní je další přízvuk tisknoucí se ke stěně, povídám: "You see? Easy." ("Vidíte? Snadno.") a třetí, tentokrát muž, u kterého už i já musím ke stěně: "Thank you, enjoy!" (Děkuji, užijte si to.")
Mohlo by se zdát, že jsem jen věčně nespokojený člověk. To ale není pravda. Nejlepší věci v celém Göreme jsou totiž bezesrandy úplně zadarmo. Někteří lidi si platí ranní výlet balónem za 110 euro, aby to měli pěkně na dlani. Blázni. Nejlepší je prozkoumat zákoutí okolních soutěsek a údolí po svých. Skály jsou to super! Já v poslední den stíhám jen Kilclar, Red a Rose Valley, ale taky je tu Love Valley (skalní útvary v podobě mužských stojatých útvarů) a vůbec plno jiných valley, které stojí fakt za to. Nemusíte se držet vyznačených a vychozených cestiček. Pokud si troufáte, najděte si vlastní, jen se pak nezapomeňte zase najít a vrátit zavčasu zpátky. A ne aby vás napadlo spadnout dolů, aby se nám slovenští bratři zas neposmívali! :)
A jak to tak bývá, těsně před odjezdem z Göreme jsem si dával večeři a rozpovídal se s vedle sedící starší německou dámou. Byla tu před pětadvaceti lety a prý byly všechny tyhle muzea a podzemí zadarmo. Do Turecka jako takového jezdí pravidelně každých pár let, ale v dnešní době je celé Turecko prostě předražené. K tomu se můžu jedině podepsat: Turecko je drahé! Dál jsme si povídali o Indii, kde taky strávila několik měsíců; o Nepálu a cestování vůbec, a krom tipů kam se tady ještě podívat, jsem dostal při odchodu dárek. Chtěl jsem platit svoje jídlo, ale nabídla se, že to udělá za mě: "Před pár dny jsem taky někde nemusela platit. Vidíš, tak svět funguje. Já teď tou samou službou oplácím tobě a ty aspoň budeš moct cestováním strávit jeden další den navíc." Podobná setkání mě vždycky potěší, je to boží!
Komentáře
Okomentovat