Agra - od předtím až po teď

Takže tentokrát jsou zprávy fakt bombastické! Teď jsem v Agře, ale popořadě, co se stalo od minule

-----------
FOTKY
-----------
 

- ještě v Dílí jsem potkal Blanku cestou na Jama Masjid.

- cestou na Jama Masjid na Chandni Chowk jsem obdaroval "svatého muže" výměnou za to, že mi ukáže cestu. Cestu ukázal, dal jsem mu 12 INR, řekl si o 100, ale víc než těch 12 ze mě nedostal. Úspěch! Svatí muži by neměli tolik žebrat. "Sir, you give me very less. 100 rupiee, very hungry."

- na Jama Masjid jsem naletěl. Nejdřív jsem myslel, že jsem se připravil o 300 INR, ale nakonec podle Wikitravels jen o 100. 200 je povinných za foťák, ale tu 100 průvodci jsem dávat neměl, zvlášť když jsem si o něj neřekl. Nebyl to oficiální průvodce, to mě napadlo až pak. Moje blbost, že nečtu pořádně LP a že jsem mu neřekl hned, ať odpálí. Pak jsem se s ním taky nemusel bavit, nějak mě nazadržoval, jen do mě klofal kecama, až jsem mu to s úsměvem dal, ať si to užije. Ale příště, Kelišová, příště mě už nenachytají...snad. Úspěch v neúspěchu, čtěte dál!

- tenhle nepříjemnost mě naštvala, ale po chvíli jsem se docela uvolnil. "Tak konečně mě poprvé ošulili a už si nemusím dávat takový pozor." Protože do té doby jsem byl pořád napjatý a hledal, odkud to přijde. Takže vlastně úspěch!

- pak jsem šel na Lotosový chrám, okolo něj je parčík. Na fotkách vypadá pěkně, v reálu je to skoro smeťák a bydlí tam lidi. Já myslel, že to má nějaká rodinka piknik, pak jsem ale viděl ohýnek, deku přes větev a hrající si děti. O kus dál hrála parta mlaďochů kriket (to je tu velmi oblíbená hra, národní sport). Lotosový chrám je pro lidi všech vyznání. Může tam přijít kdokoliv a modlit se jak dlouho chce a jak chce. Já si četl LP, to je teď moje bible.

- ještě jsem měl čas, jel jsem k India Gate. První rikša! Trošku jsem ztratil směr od metra. Rikšák zastavil, řekl jsem kam potřebuju. Bylo to napoprvé celkem jednoduché. On řekl 50, já 30, on 40, já 30 a jel jsem. I tak dostal o 10 víc, protože vzdálenost 2 km je asi za 20 rupek. Víc jak 2 km to nebylo a to jsem právě věděl. Úspěch!

- návrat na hotel a pařba s Blankou, procházení uličkama za tmy a pokec. Zahli jsme z hlavní ulice Pahar Ganje do nějaké vedlejší a tam plno tančících dětí. Ulička měla 0,5 m na šířku, tak bylo plno. Šli jsme se podívat a... "Zítra v tomhle domě má můj bratr svatbu. Pojďte dál." Hmm možná jsme jít měli, protože o 20 minut později už jsme to místo nenašli. Jenže on nás zval malý klučina, jak by se tvářila jejich rodina? Nicméně chvilku jsme sledovali dění uvnitř domu; pěkné oblečky a tančení malých indek a indů. Příjemný večer... už se nebudu opakovat tamtím slovem :)

- ráno pokus o zrušení a rezervování nových lístků do Agry a Varanasi selhal. Lístky z internetu se dají zrušit zas jen na netu. Prdím na to a upravuju plán. Abych se v Agře tak dlouho nenudil, pojedu z ní na Fatehpur Sikrí, přespím tam a pojedu zpět do Agry a pak směr Varanasi. Abych se dlouho nenudil ani ve Varanasi, pojedu odtamtud do Sarnathu. Je to jen 10 km a tam taky přespím – pokusím se o nocleh v tibetském klášteře, který tam je a prý je to možné (nebo v japonském... je jich tam víc, ale když už nepojedu do Tibetu...). Z Varanasi plán zůstává.

- po obědě Blanka nabrala vítr do plachet na Rišikéš, já šel do muzea Gandhi Smriti – místo kde byl zabit. Místo plné vychytávek a hračiček. Připomínalo to spíš atrakci, ale fajn. Promluvíte tam do mikrofonu a převede to váš hlas do Gandhiho oblíbebé písně. Pohybujete asi tabletem po stěně a ukazuje vám to jeho život. Plus nějaké věci týkající se hinduismu a ašrámu apod. Byl tam aspoň klid.

- návrat se neobešel bez bloudění, ale existují i indové, kteří po vás nechcou prachy i za suché z nosu.

- sledování svatby, která se brodí ulicí, tohle už jsem viděl 3x, ale teď jsem se rozhodl jít mezi ně. Pochod lidí, ženich na ozdobeném koni, kapela hrající hudbu. Po pár metrech se zastavují a tančí, zapalují ohňostroje atd. Veselí pro celé okolí! Zpátky na střeše hotelu je nějaký maník. Ze státu, kde vaše sexuální energie vystoupá až do nebes, žádný vtip, pane! Měl tím na mysli jeden z indických států, sám teď nevím jaký. Je tam plno chrámú ze sexuální tématikou a možná tam vznikla i Kamasutra, ale tím si nejsu teď jistý. No vysvětloval mi, co ta svatba znamená, co obnáší, co reprezentují jednotliví lidi a u toho mě pozval na svatbu svého bratra příští měsíc. Vzhledem k tomu, že byl trošku mimo, rozesmátý, asi i opitý a poprskal mě tím, co oni žvýkají a mají z toho hnědo-červené zuby a dásně (asi betel nebo něco takového, mě se tenhle jejich zvyk moc nelíbí, je to návyková věc a všude po ulici jsou načervenalé plivance... něco jako žvýkací tabák), tak jsem odmítl. Se slovy, že jde na letiště pro svou italskou přítelkyni, jsme se rozešli. Poslední slova „Don´t worry, chicken curry!“ jejich verze „See you later, alligator!“

- ráno na vlak, rychlá snídaně po cestě. Vlak měl zpoždění 4 hodiny. Kvůli mlze. Povědomá historka :)

- cesta vlakem v pohodě. Sleeper class ve dne je dobrá volba. Lidi mi i nabízeli jídlo, co si koupili od týpký z vlaku. To po vlaku chodí lidi a prodávají všechno možné. Hračky, zámky na zavazadla, jídlo, pití. Já si koupil čaj za 5 rupek, stál mě jen 4, protože víc drobných jsem neměl a on neměl na vrácení. A pak nějaké koule lněné brambory. Bylo to dobré, ale jméno té věci jsem za boha nezachytil a on anglicky taky zrovna neuměl.

- Agra. Hned u stanoviště rikš jsem potkal dvě němky, jel s něma a ubytoval se ve stejném hotelu. Hned jsme vyrazili na Taj Mahal, protože zítra (dnes) mají zavřeno. Je fakt nádherný a turistů jak blázen. Slova jako „gorgeous, awesome, great, sooo beautiful“ slýchávám a i sám říkám celkem dost.

- pak na večeři. Zaslechl jsem češtinu. Holka z Havířova, kluk z Olomouce, už tu jsou asi 3 měsíce, ale byli celou dobu na jihu. Nějaké povídání a rady a tradá do Varanasi. Z třicetistupňového jihu je jim tu teď zima.

- hned na to přišli amíci. Holka i kluk z Kalifornie. Ukázali nám místo s výborným Lassi. To je jogurt s rozmačkaným ovocem. Banánové, papayové... něco jako shake, ale místo mlíka prostě jogurt. Srajda nebyla, je to OK.

- dnes (20.1.) holky odjely dál, já šel do Agerské pevnosti. Zítra Fatehpur Sikrí.

A příště už moje psaní snad bude mít nějakou formu, než jen tlachání, co se mi přihodilo a na co se chystám.

Takže úspěchů bylo dost a příjemných chvil ještě víc! Odcházím na Lassi a pokusím se sehnat na ulici dalmoth - to je jen agerská specialita.