BodhGaya

Místo, kde pod fíkovníkem došel princ Gautama Siddhart probuzení po několika dnech meditací. Fíkovník tu stojí dodnes, i když ne ten původní, ale jeho odnož. Víme, že na stromu, ani místě nezáleží, je to jen symbol. To co se tu kdysi odehrálo, je jen zásluhou Gautamy samotného. Taky je tu známá stůpa a mraky turistů, mnichů a mnišek. To už je zásluhou propagandy a já si říkám, kde udělali buddhisté chybu. 

 
Kořen jejich učení je něco krásného, bohužel se na to za dobu 2600 let nabalilo spoustu dogmat, zaříkání, modlení a nadpřirozena. Modlitební mlýnek za vás tu práci probuzení neudělá, odříkávání manter taky ne. A tak se stalo, co se stalo. Je to jako každé jiné náboženství. Jak citoval náš učitel meditací svého mistra představeného, který byl mnichem 50 let žijícím v chatrči v thajské džungli s tygry. Po přijetí do Bodhgayi tento mistr řekl: "Podívej se na to. Svíčky, vonné tyčinky, kytky, oslavy...stalo se z toho náboženství pro palec cucající si děti." A já jen tiše souhlasil.

Ale nepředbíhejme, už doma jsem se rozhodl, že se chci nechat zasvětit do tajů oné MEDITACE, ale bez zbytečných náboženských serepetiček kolem, bez čar a kouzel, démonů a průsvitných mnichů. Zapsal jsem se na kurz, a až tady zjišťuju, jak skvěle jsem si vybral. V thajském klášteře se rok co rok pořádají kurzy už asi 30 let pod vedením jednoho západního pána. On sám býval taky mnichem v thajsku po dobu asi 4 let. Naštěstí tam nezdogmatěl, naopak měl učitele, kteří ho nabádali k používání vlastního rozumu (podle jeho slov by ústřední výbor pro buddhismus z toho radost neměl) a jako zápaďan nám tedy dokáže věci vysvětlit lidskou řečí. Zasvětil život studiu a poselství dharmy.

Jestli se mi to líbilo? Ano. Tak, že zrovna teď sedím na druhém podobném kurzu v Sarnáthu a píšu tohle. I když bych neměl. Ale už to nevydržím. Radí nám tu na těchto kurzech se zříct veškeré komunikace. Vše je v tichosti. Neměli bychom mluvit, volat, smskovat, přespříliš očního kontaktu se taky nedoporučuje, technologické věci a knížky máme odložit. To vše proto, abychom využili těch pouhých 10 dní a ponořili se hluboko do sebe. Nenechat se vyrušovat informacema a ostatníma lidma. Prostě být sám se sebou a snad se během těch dní v nás vyloupne něco, o čem jsme předtím ani netušili. Výzva přijata! (na prvním kurzu... tady na druhém je to volnější) Sám učitel pak řekl: "Může se stát, že to pro některé bude těžké a budou chvíle, kdy si budou přát, aby byli kdekoliv jinde na světě, jen ne tady v Bodhgayi na kurzu. Problém ale není v místě, jako spíš v tom, že jim bude těžko být sami se sebou."

Jenže jak popsat něco, kde se dělo tak málo, a přitom se stalo tak moc? To zůstane jen v nás. Jak vysvětlit, že po 10 dnech nekomunikace jsme při opouštění kláštera měli na krajíčku, a někteří i ty slzy uronili? Tak alespoň naservíruju pár poznámek z deníku, co se během těch dní meditací odehrávalo spíš ve mě. Popisovat děj zvenku by bylo jen o sezení, chození, stání a tichu. Nebudu psát všechny dny. Kurzívou jsou moje myšlenky a věci. Normálně je vše ostatní.

***

Den 1

rozvrh dní:

5:30 Budíček

5:45 – 6:30 Jóga

6:40 Meditace v sedu

7:30 Snídaně

8:30 Meditace za chůze / práce (uklízení, praní...)

9:15 Instrukce a meditace v sedu

10:15 Meditace za chůze

11 Meditace v sedu

11:45 Meditace ve stoje nebo chůzi

12:30 Oběd

14:30 Meditace v sedu

15:15 Meditace za chůze

16 Učení

16:45 Meditace v sedu / Meditace za chůze/ Meditace ve stoje

17:30 Čaj

18:30 Meditace v sedu

19:20 Pauza

19:30 Dharma program (někdy meditace pod vedení, jindy odpovědi a otázky na všechno, na co jsme se chtěli ptát. Jako třeba co je ego, kdo jsem Já, co je realita, nebo i jak se vyrovnat se smrtí nebo týráním...)

20:30 Meditace za chůze

21 Meditace v sedu

21:30 Čaj

21:50 Pozdní meditace v sedu (nepovinná)

22:20 Konec dne

Správný posed + dýchání, základy všech druhů meditací.

-Satori v každém okamžiku.

Den 3

-Všichni sem přišli s nějakým cílem. Včetně mě.

Citace učitele: "Bůh, Alláh, Buddha... jména jsou různá, ale všichni jsou jedno."

-Všichno, co potřebujeme znát, už víme.

-Každý okamžik je důležitý.

Našel jsem správný způsob sezení! Vydržel jsem celých 45 minut bez hnutí!

Den 4

*

Prázdný šálek

krabice není na míru

jako nepopsaný list papíru

jsme tu a plni otázek.

Chce to čas

s každým dalším krokem

nádech, výdech

odpovědi jsou v nás.

*

NO AWAKENING! AWAKES ITSELF!

Citace učitele, citujícího Dalajlámu, na téma cvičení, praxe: "If, after 3 years, practice is not working, try Christianity instead." (překl. "Jestli ani po 3 letech cvičení nezabírá, zkuste raději Křesťanství" – reakce na to, jak dlouho by měl člověk meditovat, aby mu to přineslo nějakou změnu)

Den 8

Meditace se zdají být snadnější a taky nový posed je lepší. Poradila mi ho cvičitelka jógy. Celou poobědovou meditaci jsem přemýšlel, že Simona a Eleanora, dvě italky, odešly. Asi to pro ně bylo náročné. Ná společných sezeních se zmiňovala Simona o tom, jak je emocionální a jak brečí a Eleanora by chtěla někoho obejmout a po západu slunce upadá i její nálada. Bernie se pak zmínil, že mu připadaly jak Rainbow people. Chodily pořád na boso, jen po ránu, když byla zima, v ponožkách (bez bot, samozřejmě). Spaly venku za každého počasí a tak. Milé a pěkné holky. Simona ještě nechala na tabuli vzkaz a mě celou tu dobu vyvstávaly na mysli dvě slova: Anonymní přátelství. Proč? Neznáme se vlastně vůbec. A to je ono. Co o sobě víme jsou jen útržky z těch pár pohledů při obědech, snídaních, cvičeních, potkávání v zahradách, z úsměvů a společných sezeních jednou za 2 dny. Jsou tu i jiní zajímaví lidi, které by stálo za to poznat lépe. A nebo ne? Co když není dál co poznávat a zajímavější už být nemůžou? To je povrchní. Třeba Maria. Holka, co si den před nástupem sem oholila celou hlavu dohola, shodila svoje dredy a jak sama řekla, odhodila s něma symbolicky i svůj starý život. Na její pleši jsou fixou namalované obrázky, to už byl prý jen úlet na růftopech s kamarády. Je trošku potrhlá, ale kdo není. Zaujala od prvního dne, jenže to jsem si říkal, co je to za zjev. Holt krabice nebyla na míru a míň souzení podle obalu, Zdeňo... Anonynmní přátelství tady se všemi.

V tichosti spolu být,

poznat / nepoznat a nechat odejít.

Neuchopovat, křehké!

Den 9

Přemýšlím, že i já tíhnu k lidem, některými se cítím být přitahován. Přílišné poutání se na něco nebo někoho působí víc škody, než užitku. Chodil jsem tak po zahradě a už ani nemeditoval, nešlo to. Nadchází den konce. Když jsem přemýšlel o poutání se (i k tomuto místu do určité míry), vzdal jsem pokusy o soustředění a sedl si pod strom, zadíval se pod nohy na zem, a tam ležel. Uschlý lístek z toho stromu a na něm perem napsáno: "Lift up your eyes 2 water the seeds of joy." ("Zvedni oči, abys zalil semínka radosti.")

Nevím kde se tam vzal, ani kdo ho napsal, ale na tom nezáleží. Vím, že lidi mají tendenci věci zveličovat a všemu přikládat nějaký význam, nebo za vším vidět znamení a osud. Ale v ten moment mi to opravdu připadalo, jako by mi ten vzkaz seslal On, ten šedivý senior z bílého obláčku nademnou.

Den 10

Dnes je poslední plný den, všichni to mají v očích. Koukají a snaží se zapamatovat to místo a lidi. Noble silence po 10 dní.

DALO BY SE TO TU KRÁJET! Atmosféra očekávání konce a závěrečná řeč. Meditace, jóga, úklidy, jídlo, ticho, odpočinky. Kdyby to tak tato stránka uměla natáhnout do sebe. Nikdo z nás na to v životě nezapomene.

***

A jak to bylo dál, milé děti? Ticho prolomeno a začalo se povídat, povídat a povídat. Dojmy, zážitky, minulost, plány do budoucna, vyměňování emailů, formování skupinek a domlouvání večerního programu v nedaleké restauraci. Já se vtěrknul k jedné skupince a šel hledat ubytování. Následující noc s nimi jsem strávil meditací za úplňku u chrámu Mahabodhi a stromu Bodhi. Tam kde to všechno začalo před 2600 lety a pro mě osobně před 12 dny. Bylo to magické? Jak se to vezme. Plno lidí za stejným účelem, zabalených v dekách a moskytiérách. Mumlání manter ze stanů okolo, se mísilo s chrápáním. Šustivé, loudavé kroky na dlažbě okolo stúpy s vůní vonných tyčinek a světla svíček se světlem plného měsíce. Krásné ano a i zvláštní sen mě přišel navštívit... ale to i komáři.