Tak jsem do ní přece vlezl!
Teď jsem zase ve Varanásí. Ze Sarnáthu, kde jsem byl na dalším Vipassana kurzu, je to tu kousek. Asi 10 km. Na kurzu jsem se tu seznámil se spoustu lidma a s jednou skupinkou, teď po skončení kurzu, trávím čas. Dokonce tak, že můj koupený lístek do Darjeelingu asi nechám plavat a vlak ufrknout, protože je to zajímavé...
První návštěva Varanasi při cestě do Bodhgayi, to jsem tu byl jen jako obyč turista, ale teď Žiju Varanásí. Ve skupince je jeden kluk, osobně mu v duchu přezdívám Pan Varanasi (je mu 21 let, oblíká se jak sadhu, zná mantry a meditace) a ten nás zavádí na zajímavé místa. Je zažraný do mytologie, energií apod., je trochu podivín, ale dobrák od kosti.
Včera u Manikarnika ghátu jsme šli do malého chrámku pod ním, o kterém jsem vůbec nevěděl, kde žije SuperClassBaba podle slov jednoho z tamních lidí. Baba je člověk, asi něco jako duchovní učitel, nebo člověk zasluhující respekt (nechápu rozdíl mezi Guru a Baba...). Může to být třeba sadhu. Tento jeden Baba prý už přes 1000 dní nejedl. Jen pije, a spí jen pár hodin denně. A vypadá tak. Suchý na kost, ale vitální. Další důkaz užitečnosti prány, yógy a meditací. Udělal nám čaj a povídal si s náma. Nevím proč by kecal, peníze po nás nechtěl, ale dali jsme mu, on vzal popel z ohniště a na čelo nám udělal ornament. Pak jsme šli nahoru, nastřechu Manikarniky a dívali se na ohniště pod náma. Opravdu tohle místo už nepůsobí zlověstně, ale magicky. Kouř štípal do očí a nosu, my si povídali o životě a smrti a cestou dolů jsme obdarovali ženy čekající na smrt. Nutno říct, že můžou čekat roky. Prostě tam přijdou a čekají. Můžou být i nemocné, ale většinou jsou prostě staré, opuštěné a možná i zlomené. Nevím.
Takže dnes ráno nástup u Kedar ghatu u Gangy, vysvlíknout a koupel! Tak jsem to přece udělal! A nebylo to špatné, jen si musíte dávat bacha, aby vám nenateklo do pusy, uší a očí. A následky se snad neprojeví. Pro Indy je to svatá řeka, Matka Ganga. Zajímavé. Koupou se večer, aby smyli to špatné, co snad za den udělali, koupou se ráno, kdyby náhodou nabrali nějakou špatnou karmu přes noc... to potom všechny ryby v Ganze, musí být ty nejčistší a nejsvatější stvoření :) ...no ale proč ne, kdo jsem já, abych soudil.
Večer oslava narozek. Nejzvláštnější pěkná, co jsem kdy měl. Na střeše hostelu při Ganze, měsíc, ticho a my, dělající to, co nás tady spojilo. Pokud jsou lidi, které na cestě životem potkáme, odrazy nás samotných, naše zrcadla, pak jsem šťastný, že tu s nimi jsem.
Dál jsme dnes šli na ranní hatha jógu. Krásně uvolňující. Relax a protažení.
Cestou na snídani, jsme nakonec na snídani nešli, ale do Osho centra na meditaci. Osho byl inovátor v této oblasti, který tvrdil, že techniky staré přes 2000 let nemusí být zrovna to pravé. Uspěchaná doba a tak. Může být těžké hodiny sedět a meditovat. Nejdříve je třeba uvolnit stres... wow, to je přece jasné. Když jsem o tom slyšel od Pana Varanasiho (jinak je to Igor z Ruska), říkal jsem si, že je to blbost. Obnáší to poskakování, natřásání a tancování. Nechtěl jsem tam jít, ale pak jsem si uvědomil, že to je ten starý zvyk, zaujímat negativní, odmítavýpostoj ke všemu hned od začátku. "Přece tam nebudu šaškovat jak blbeček!" A proto jsem přece tady, abych se dostal skrz ty mříže, co si kolem sebe dobrovolně stavíme. Zkusím a uvidím. Začali jsme... a bylo to divné... zpočátku. Prostě natřásání se jak při záchvatu, asi 15 minut na hudbu. Po čase jsem to přestal vnímat a prostě se natřásal. Pak 15 minut tancování...e e e divné, zas jen na začátku. Ve 3 lidech jsme tančili každý podle sebe, jakkoliv a po pár minutách už jsem ani nevnímal, že podle našich měřítek je to prostě bláznivé a snad nikdy jsem si při tančení nepřipadal uvolněněji a to bez kapky alkoholu (viděli jste film Muži, co zírají na kozy... nebo tak nějak? Pak asi víte). Pak 15 minut meditace v sedu a nakonec 15 minut v leže. WOW! A asi tam půjdu znova. Zvláštní, jak jsme došli rovnou na oběd a ani nám snídaně nechyběla.
Proč tu vlastně zůstávám a nejedu do Darjeelingu do hor? Protože nikam nespěchám. Lístek si koupím nový jindy, a teď je to tu prostě zajímavé, se zajímavýma lidma. Dnes začíná ve Varanasí hudební festival, zítra bych se měl účastnit další bláznivé věci, a pak, asi v pondělí, se v rámci festivalu koná pochod okolo Varanasi. Asi 80 km od noci do noci. Procesí s hudbou a tak, chci to vidět, chci to ujít.
Zatím ahoj.První návštěva Varanasi při cestě do Bodhgayi, to jsem tu byl jen jako obyč turista, ale teď Žiju Varanásí. Ve skupince je jeden kluk, osobně mu v duchu přezdívám Pan Varanasi (je mu 21 let, oblíká se jak sadhu, zná mantry a meditace) a ten nás zavádí na zajímavé místa. Je zažraný do mytologie, energií apod., je trochu podivín, ale dobrák od kosti.
Včera u Manikarnika ghátu jsme šli do malého chrámku pod ním, o kterém jsem vůbec nevěděl, kde žije SuperClassBaba podle slov jednoho z tamních lidí. Baba je člověk, asi něco jako duchovní učitel, nebo člověk zasluhující respekt (nechápu rozdíl mezi Guru a Baba...). Může to být třeba sadhu. Tento jeden Baba prý už přes 1000 dní nejedl. Jen pije, a spí jen pár hodin denně. A vypadá tak. Suchý na kost, ale vitální. Další důkaz užitečnosti prány, yógy a meditací. Udělal nám čaj a povídal si s náma. Nevím proč by kecal, peníze po nás nechtěl, ale dali jsme mu, on vzal popel z ohniště a na čelo nám udělal ornament. Pak jsme šli nahoru, nastřechu Manikarniky a dívali se na ohniště pod náma. Opravdu tohle místo už nepůsobí zlověstně, ale magicky. Kouř štípal do očí a nosu, my si povídali o životě a smrti a cestou dolů jsme obdarovali ženy čekající na smrt. Nutno říct, že můžou čekat roky. Prostě tam přijdou a čekají. Můžou být i nemocné, ale většinou jsou prostě staré, opuštěné a možná i zlomené. Nevím.
Takže dnes ráno nástup u Kedar ghatu u Gangy, vysvlíknout a koupel! Tak jsem to přece udělal! A nebylo to špatné, jen si musíte dávat bacha, aby vám nenateklo do pusy, uší a očí. A následky se snad neprojeví. Pro Indy je to svatá řeka, Matka Ganga. Zajímavé. Koupou se večer, aby smyli to špatné, co snad za den udělali, koupou se ráno, kdyby náhodou nabrali nějakou špatnou karmu přes noc... to potom všechny ryby v Ganze, musí být ty nejčistší a nejsvatější stvoření :) ...no ale proč ne, kdo jsem já, abych soudil.
Večer oslava narozek. Nejzvláštnější pěkná, co jsem kdy měl. Na střeše hostelu při Ganze, měsíc, ticho a my, dělající to, co nás tady spojilo. Pokud jsou lidi, které na cestě životem potkáme, odrazy nás samotných, naše zrcadla, pak jsem šťastný, že tu s nimi jsem.
Dál jsme dnes šli na ranní hatha jógu. Krásně uvolňující. Relax a protažení.
Cestou na snídani, jsme nakonec na snídani nešli, ale do Osho centra na meditaci. Osho byl inovátor v této oblasti, který tvrdil, že techniky staré přes 2000 let nemusí být zrovna to pravé. Uspěchaná doba a tak. Může být těžké hodiny sedět a meditovat. Nejdříve je třeba uvolnit stres... wow, to je přece jasné. Když jsem o tom slyšel od Pana Varanasiho (jinak je to Igor z Ruska), říkal jsem si, že je to blbost. Obnáší to poskakování, natřásání a tancování. Nechtěl jsem tam jít, ale pak jsem si uvědomil, že to je ten starý zvyk, zaujímat negativní, odmítavýpostoj ke všemu hned od začátku. "Přece tam nebudu šaškovat jak blbeček!" A proto jsem přece tady, abych se dostal skrz ty mříže, co si kolem sebe dobrovolně stavíme. Zkusím a uvidím. Začali jsme... a bylo to divné... zpočátku. Prostě natřásání se jak při záchvatu, asi 15 minut na hudbu. Po čase jsem to přestal vnímat a prostě se natřásal. Pak 15 minut tancování...e e e divné, zas jen na začátku. Ve 3 lidech jsme tančili každý podle sebe, jakkoliv a po pár minutách už jsem ani nevnímal, že podle našich měřítek je to prostě bláznivé a snad nikdy jsem si při tančení nepřipadal uvolněněji a to bez kapky alkoholu (viděli jste film Muži, co zírají na kozy... nebo tak nějak? Pak asi víte). Pak 15 minut meditace v sedu a nakonec 15 minut v leže. WOW! A asi tam půjdu znova. Zvláštní, jak jsme došli rovnou na oběd a ani nám snídaně nechyběla.
Proč tu vlastně zůstávám a nejedu do Darjeelingu do hor? Protože nikam nespěchám. Lístek si koupím nový jindy, a teď je to tu prostě zajímavé, se zajímavýma lidma. Dnes začíná ve Varanasí hudební festival, zítra bych se měl účastnit další bláznivé věci, a pak, asi v pondělí, se v rámci festivalu koná pochod okolo Varanasi. Asi 80 km od noci do noci. Procesí s hudbou a tak, chci to vidět, chci to ujít.
Komentáře
Okomentovat